Pavel Kolmačka - Děravé kalhoty

       Děravé kalhoty na břevnu vlály,

     v spadaných hruškách oheň vzplál.

     Bronzový ledňáček v babiččině dlani

     zimou se zachvěl, zazpíval.

     Byl to den Abrahámův, v jeřabinách

     rumělku pavouk rozmazal.

     Koho tu čekáš? Kam odlétají ptáci?

     A nad čím ses to rozplakal?

     V co doufáš? Vítr dotírá,

     přelétl po mokrém úhoru.

     Vztáhl jsem dlaně. Šly siluety

     špinavým rounem obzoru.

     Byl to den Abrahámův, viděl jsem ho

     jak hladí psa, jak upravuje uzdu.

     Jak stahuje řemeny, jak vybírá si hůl

     a vyhlíží svou hvězdu.

     Byl to den Abrahámův, prosychralý den,

     v zoraných polích sražený černý hnůj.

     Byl to jen podzimní, Abrahámův den.

     Čí bude příští...? Ničí...? Můj...

         . . . . . . . . .

     Löchrige Hose

      Löchrige Hose auf dem Balken wehte,

      in gefallenen Birnen Feuer flammte auf.

      Der bronze Eisvogel in Oma´s Handfläche

      vor Kälte erbebte, stimmte an.

      Es war der Tag von Abraham, in Vogelbeeren

      der Zinnober der Spinne verschmiert hat.

      Auf wen wartest du da? Wohin fliegen die Vögel?

      Was hat dich zum Weinen gebracht?

     Worauf hoffst du? Der Wind drängt nach,

      er flog über das nasse Brachenland.

      Ich streckte die flachen Hände aus. Gingen die Silueten

      dem schmutzigen Vlies der Horizonts entlang.

      Es war der Tag von Abraham, ich sah ihn,

      wie er den Hund streichelt, ordnet den Zaum.

      Zieht die Riemen herab und sucht den Stecken aus

      und schaut seinen Stern hinaus.

     Es war der Tag von Abraham, der durchnasserkaltete Tag,

      in den geackerten Feldern niedergestossener schwarzer

      Durg.

      Es war nur ein Herbst-Tag, der Tag von Abraham.

      Wessen wird der nächste sein...? Von niemandem...?

      Mein...