Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOtrávená káva
Autor
Perchta
Musí to být fejeton, protože se to doopravdy stalo. Jen jak to podat humorně? Už vím! Ta otrávená káva nebyla pro mne.
Stalo se to na vědeckém semináři. Seminář byl opravdu zajímavý, úplné cestování časem, kontinenty si swingují špička pata, pata špička, Gondwana se rozpadá a spadá, sedm set miliónů let sem, sedm set miliónů let tam, je to krása. A co říká hlavní řečník?
„Je to na hraně.“
Každý slušný seminář má přestávku s občerstvením. Říká se jí Útok kafem. To kafe, co bylo pak otrávený, si původně chtěla vzít Zuzana, leželo si tak poslušně na kraji, bylo celkem jistý, že ho Zuzana zvládne sebrat. Kroužila rukou nad ním a až na poslední chvíli sáhla po vedlejším. Servírka ji na kafe rozsypané po dně plastového hrníčku nalila horkou vodu, Zuzana si samostatně přidala cukr a mlíčko Kapucín ze sklenice.
Přestávka je ale hlavně o mluvení, vyměňují se dojmy, vyprávějí se veselé historky. Jedna taková vhodná veselá kolegyně tady opravdu je, má tu ale navíc to občerstvení na povel. Jde za Zuzanou a kontroluje, jestli jí dali správné kafe. Pak si dá taky jedno, voda se už zase vaří. „Dej si i mlíčko,“ říká jí Zuzana, a ona si dá. A to je konec pohádky, mlíko se srazilo.
„Asi ti tam dali citrón do čaje,“ říká Zuzana trochu hystericky. Jenže citróny tam nikde nejsou. A je po popovídání, hlídka trvá pro kolegyni až do konce přestávky.
Večer v posteli se Zuzana chlubí manželovi: „Dneska mě chtěl někdo otrávit.“ Manžel už zase spí, jako vždycky. Ale tentokrát se kupodivu malinko vzbudil a v polospánku zamručel: „Já jsem to nebyl.“
No tak jo, tak kdo?