M U Z

Psaní je pokus vyrovnat se s vlastní samotou. Podle toho, co vím, neúspěšný.

Stojí mi za zády, když si myslím, že tam nikdo není. Bryndá po stole čaj, když se nedívám. A na noc se ukládá pod postel. Mezi prach. Tam leží, stuhlý, zatímco mě se něco zdá a zvoní telefon. Ráno dohlédne, abych si vyčistila zuby. Uvařila kávu. Lehne si na koberec, pod hlavou mé břicho, dívá se, jak kývu nohama ve vzduchu. Přemýšlím. On poslouchá, jestli dýchám. Potom se obléknu a zamknu ho doma až do večeře. Nestýská se mi.

---