Zpověď egoisty

Vžijte se teď prosím do role strašného, ale hrůzostrašného egoisty. Vím, že to bude možná těžké (jak pro koho), ale alespoň se pokuste. Děkuji váš Autor

Řinu si to takhle po jednom točitém schodišti směrem vzhůru potkávám různé lidi někteří se mi uhnou ale jiní a věřte mi že jich je víc se uhnout nechtějí ty pak musím shodit dolů když to nejde tak se jim tedy musím vyhnout najdou se i tací kteří by se ke mně rádi přidali ale jenom by mě zdržovali a táhli ke dnu takové JÁ pro svou cestu vzhůru opravdu nepotřebuji někdy se kolem mne prožene někdo opravdu rychlý to se pak koukám za něj co nejdříve pověsit aby mně dotáhl co nejvýš dokud od něj neodpadnu protože drncání schodů opravdu nelze dlouho snášet cesta tam nahoru je sice náročná ale když víte jak na to jde to poměrně dobře zvládnout a už stojím nahoře je to opravdu krásný pohled na ty všechny usmrkance pode mnou všichni by mi mohli líbat boty jen bych řekl co.. co.. co.. to je? najednou fouká vítr né vítr né to je přímo vichřice nebo snad spíše uragán ne JÁ nechci dolů a už zase stojím u paty schodiště a jeho vrchol je tak vysoko.

---