Tohle jsem prostě musel napsat III.

Jak jsem mluvil arabsky (pokračování)

Jaké to překvapení, pode mnou seděl bezdomovec a podivně se kýval. Několika nesouvislými zvuky jsem se představil. Po chvíli jsme již byli v družné debatě. Štestí mne hřálo, že mám zase kamaráda. Navzdory svému civilnímu oblečení jsem se začal vydávat za jeho kolegu, ostatně to zase takový problém nebyl, vzpomenuli si, že jsem před tím spal pod lavičkou v parku a po té zvracel.

Po chvíli přátelského klábosení však vyschlo a vyvstala otázka – Co teď?

Nastala totiž doba, kdy se i většina nočních barů zavírá a v celém okolí mně nenapadal jediný lokál. Smutně jsme seděli a brblali a tu …pohled padl na svítící neóny klubu na Novotného lávce. Okamžitě jsem svůj nápad sdělil bratru v boji a setkal se s jeho absolutním nepochopením:“ Buéé ses posral vole, copak nás tam pustí.“ Ale to už má silně ojíněná hlava pracovala na strategickém plánu jak se dostat do exkluzivního podniku s našim současným image.

„Budem mluvit anglicky“, zazněl můj neuvěřitelně chytrej nápad a pýcha mne nadula, "jako cizince nás tam musej pustit“.

„ Seš vůl, já umim sotva česky“, zazněla reakce.

To už však byl můj mozek opět v provozu:“ Nevadí budem arabové“.

S vítězoslavným svitem v očích nad geniálním řešením jsme vyrazily vstříc novému dobrodružství.

Před Klubem nás nevraživým pohledem přivítal divně napuchlej vyhazovač v saku s divnejma boulema na pažích:“ Co chcete?“, snažil se nás vyfakovat.

To už však byl náš nový image plně v provozu:“ Švajchííí můůch chajjjjjbááá chiůůů“, zazněla má skoro rodilá arabština.

„Buéééé blééé, -krk- prd uááá“, doplnil mne bezdomovec a já jeho slova podpořil pětikilem úplatku.

Pod tíhou peněz a arabštiny nás nakonec pustil a mé ego vystoupilo k vrcholu.

S pocitem šejka jsem přistoupil k baru a podivně vrávoravým způsobem dal svému druhu najevo aby přisedl. Mezitím co dvakrát spadl a zpět se vydrápal na barovou sesli, já objednával pivo. Pýcha nad tím jak mi mou zimprovizovanou arabštinu všichni žerou mne dohnala k tomu abych na vykuleného barmana vyhrkl: „Dfe pifa pfosim“. S lehkým úculkem nám nalil a my se pohroužili zpět do družné debaty.

Diskutovali jsme asi tři piva, když se zhruba ve chvíli zakládání mezinárodního dvoučlenného gangu bezdomovec pomočil a oba nás vykopli na ulici.