Vánoční nákupy

Je deset hodin dopoledne, ulice jsou pokryty několikacentimetrovou sněhovou nadílkou, a přestože tohle všechno jsou naprosto zbytečné informace, které nemůžou v autorem nastíněné situaci nijak ovlivnit děj a vztahy, Náhlovský vrní blahem, protože zapráskal tři wordové řádky. Příběh začíná v okamžiku, kdy hlavní hrdina, v tomto případě vysoce vážený pan Trousílek vstupuje do obchodu s dosti podivným zbožím.

Prodavač: „Aáá, přeji pěkný den, pane Trousílek!“

Trousílek: „Dobrý, dobrý…“

Prodavač: „Co vás ke mně zaválo?“

Trousílek: „Náhoda, pane Vojebávek, ráno koukám z okna a vidím, že vám přiváží nové zboží. Nevyužít téhle příležitosti, to by byl hřích.“

Prodavač: „To rád slyším.“ (pohladí se po svém pivním břichu a setře si rukávem stékající slinu z huby)

Trousílek: „Mohu vidět, co máte na skladě?“

Prodavač: „Že se ptáte… zákazníkům jako vy vyhovím vždy. Následujte mě.

Poté se obě postavy přesouvají do vedlejší místnosti, která mírně smrdí methanem a jež je plná velkých klecí s vysvětlujícími nápisy.

Trousílek: (po chvilce rozhlížení) „No, asi to nechám na vás. Co mi můžete doporučit?“

Prodavač: „To jsem rád, že mi pokládáte právě tuhle otázku. Mno… Z toho, co mi přivezli dneska, jen málo stojí za to. Ale třeba tady pan Čuraník… to je zboží prvotřídní kvality! A když se podíváte na tu cenu, tak není co řešit.“

Trousílek: „A čím je ten pan Čuraník tak výjimečný? Mohu-li se zeptat.“

Prodavač: „Ale jistě, vždyť jste zákazník. … Tenhle materiál je výhodný z hlediska úklidu. Pravda, Čuraníkovo IQ není nějak vysoké, ale kdybyste viděl, jak ten chlap ekonomicky uklízí, plácl byste mi na stůj i dvojnásobek dané ceny a odcházel s úsměvem na rtech.“

Trousílek: „Ekonomicky? Tomu nerozumím… Copak provádí úklidové práce nějakým jiným způsobem?“

Prodavač: „Přesně tak. On totiž vše koná prostřednictvím vlastního těla.“

Trousílek: „Cože???“

Prodavač: „Koberce umí vysát vlastními ústy a neopomene žádné smítko, záchod dokáže vylízat tak, že se z něj dá i jíst…“

Trousílek: „To stačí. Já ho stejně nechci.“

Prodavač: „Ale to děláte obrovskou chybu.“

Trousílek: „To je možný, ale já hledám někoho, kdo by byl lépe stavěný. Pan Čuraník je takovej vyschlej a navíc bledej jak stěna.“

Prodavač: „Heh… to bych nečekal, že si budete stát zrovna za tímhle. Mno… nicméně… když se podíváte do vedlejší klece, tak tam už budou vaše námitky zbytečné. To je dokonalý exemplář. 23 let, štíhlé tělo, uhrančivý pohled a dokonce i jakžtakž obstojná inteligence. Na úklidy sice není, ale ona je předurčena k naprosto něčemu jinému.“
Trousílek: (Prohlíží si celou krasavici a kýve hlavou) „A k čemu?“

Prodavač: „Mno… jak bych to jen řekl…“

Trousílek: „Tak už se vymáčkněte.“

Prodavač: „Ona z vás prostě vyšoustá duši!“

Trousílek: „Aha… Tak… to… no…“

Prodavač: „Hledáte-li něco pro vlastní uspokojení, není lepší volby.“

Trousílek: „No víte, mít tak více peněz, udělal bych klidně i dva nákupy, ale problém je v tom, že hledám něco pro celou rodinu. Když jsou ty Vánoce.“

Prodavač: „A vy se domníváte, že by Katrin potřeby vaší ženy neukojila? A jistě i děti by byly spokojené… Kolik je vašemu synovi?“

Trousílek: „Mému synovi je jednadvacet.“

Prodavač: „No a vy se ještě nemůžete rozhodnout?!“

Trousílek: „Zrovna včera mi oznámil, že si našel přítele…“

Prodavač: „Tak to je mi líto. Ale být vámi, ještě bych pouvažoval. Času máte dost. Nikam nespěchejte.“

Trousílek: „Máte pravdu, je dokonalá… To jsou…?“

Prodavač: „To jsou čtyřky. A přírodní! Žádný silikon nebo něco podobného.“

Trousílek: „Nějak se mi to nezdá… i ta cena je nějaká nízká… Něco mi tady nehraje.“

Prodavač: „Jste bystrý člověk. Ano… je zde jedna věc, díky níž už řada zákazníků Katrin odmítla.“

Trousílek: „To mě zajímá.“

Prodavač: „Katrin byla původně muž.“

Trousílek: (zaskočeně) „Ale vždyť jste říkal, že ty prsa má přírodní!“

Prodavač: „Ano! A za tím si stojím.“

Trousílek: „A tam to mezi nohama má?“

Prodavač: (usměje se) „Ne… samotnému mi to vadilo, takže jsem vzal nůž a…“

Trousílek: „Chápu. ... Na to žaludek nemám.“

Pak se oba výtečníci na pár vteřinek odmlčí.

Prodavač: „Nechci na vás nijak tlačit, ale už máte vybráno?“

Trousílek: „No… mohl bych se tady po tom skladu ještě porozhlédnout?“

Prodavač: „Ale jistě, času je dost a já na vás nijak nenaléhám. Všimněte si však, jak na vás mrká Katrin.“

Trousílek: „No… eh… jistě. Tak mi dejte pár minut.“

Prodavač: „Samozřejmě, ale bych rád, kdyby to netrvalo moc dlouho.

Po deseti minutách

Trousílek: „Myslím, že už mám vybráno.“

Prodavač: „A kohopak?“

Trousílek: „Tady toho devatenáctiletého chlapce.“

Prodavač: „Vy myslíte Náhlovského?“

Trousílek: „Ano. Už jsem se rozhodl. Sice to nějaký extrémní sportovec není, ale má asi ty nejlepší proporce ze všech lidí tady.“

Prodavač: „Tak to se divím. On je takovej zakřiknutej, doma toho moc nesvede a je děsně línej.“

Trousílek: „Myslím, že to mi vadit nebude. Jak jsem řekl, jsem pevně rozhodnutý.“

Prodavač: „Tak dobrá… Chcete si ho vzít rovnou na obojek, nebo vám ho mám domů doručit. Za drobný příplatek…“

Trousílek: „Myslím, že si ho vezmu s sebou… ale… mám takovou prosbičku…“

Prodavač: „Náš zákazník je náš pán. Jen se svěřte – rád vám vyjdu vstříc.“

Trousílek: „Tak dobrá… Mohl byste mi ho naporcovat na jemné plátky?“