Čas adventní

Jen si tak z bůhdarma plácal do dlaní, když na své dráze míjel dvě postavy. Tato atypická dvojice budila u všech kolemjdoucích nepřehlédnutelné nevinné úsměvy. Jeden z nich rozuměl ženám, druhý zas černému humoru, bezezbytku. Spočinul chvilku v jejich stínu a nastražil levé ucho. Jeden rozprašuje ústy tyto slova: Z kotle rozvařených polopravd montujeme návěstidla veřejné dopravy. Druhý mu odvětí, že se měl odít jen zpolovic a druhou část nechat zahalenou. Při debatě se oba sklání a seškrabují přejeté drobné hlodavce. Plácající do dlaní odchází péci z absurdit uplynulých dnešků nadýchanou vánočku.