Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senoc sv. Mikuláše
Výběr: a2a2a, Milly
07. 12. 2004
6
1
3424
Autor
tkadlec
psáno sice na jaře, ale teď se hodí
Probral se za kotelnou. To nebyl perník, odplivl si do zimy, to byl střelnej prach.. Vyvrávoral se mezi paneláky. Sníh padal, jako by se ženilo. Na chodníku u telefonní budky našel anděla.
„ Hochu, tos nevybral..“ poznamenal a obešel bílé tělo. Splývalo se sněhem. Skoro se rozpouštělo. Na škole jednou dělali podobnej pokus s modrou skalicí.. Třeba to má bejt, kaluž z anděla, třeba tu na jaře porostou kytky, nebo tak nějak.. Teda všecko kromě žlutých vlasů. Ty nesplývaly.
„ Vypadaj na tom sněhu jak psí chcanky..“ řekl andělovi a zařehtal se, ale anděl se ani nepohnul.
„ Dělej, vstávej ! Nachcípáš se. Jestli si přilít pro mě, tak si tu stejně naprd. Zlatá to nebyla..“
Chytnul anděla v podpaží, zdvihl ho a opřel o budku, opatrně, aby mu neponičil křídla. Anděl byl z ženy, měl dlouhé řasy a místo uší – ouška. Líbil se mu.
„ Hele, anděli, nemoh bys mi ukázat prsa, když si ženská? Já bych si jen šáh, já sem vlastně nikdy nebyl s holkou, víš jak..“
Oprcat anděla. To by se brácha zbláznil. Říkal by, že kecám, že bych na to neměl! Ale taky ještě pořád můžu bejt mimo a ten anděl za chvíli zmizí, uvědomoval si.
Dál sněžilo a anděl hřál. Sníh mu tál na dívčí tváři.
„ Ty vole, anděli, si aspoň strážnej ?“
Přitáhl si od popelnic krabici a sedl si naproti motýlímu tělu, aby mohl pozorovat, jestli nezmizí.
„ Jestli si strážnej, tak sem v piči. Z takový vejšky, to budeš vevnitř pěkně rozflákanej. Sem myslel, že budeš dávat majzla a pak mě někdy vezmeš nahoru. Takhle je to s náma na hovno, anděli..“
Ale nemusí bejt strážnej, vzpomněl si. Ještě dřív, v divadle, jsem hrával jednoho s mečem. Rozháněl jsem tam čerty: „Ustupte, mocnosti pekelné!“ a tak.
Protřel si dlaně a začal se kolem dívat po meči. Stačil by mu i úlomek, ale nenašel nic kromě láhve s troškou červeného. Nahnul si.
„ Chceš loka, snowmane ?“ nabídnul nehybnému tělu. Znovu ho napadlo, že by mohl anděla znásilnit, ale bál se ho dotknout, aby se nerozpadl. Vypadal jako sněhová královna řízlá labutí. A postavená z vloček.
„ Ale moh si mě líp hlídat, vole. Občas snim jak psisko.. Viděls někdy snít psa? Dělaj do vzduchu takový ty šukací pohyby, ocas stáhnutej, jindy- zničehonic- štěknou ostře do tmy.. nic prázdnějšího není, anděli, psí sny..“
Anděl se nehýbal. Seděl, opřený o telefonní budku, a sníh, který mu padal na meruňkovou tvář, už nestačil roztávat.
Vstal, trochu mu ten sníh z tváře vyfoukal a sednul si zpátky na krabici.
Seděl a pozoroval anděla.
Paneláky nad nima byly strašně vysoký.
„ Mám tě rád, anděli. Mám tě rád, protože si nezmizel..“
Mrzlo. Obrátil krabici, schoulil se do ní a usnul. V tom snu se anděl probudil, ale odlétnul bez něho.
1 názor
něco mi tam chybí a to pointa. každopádně během této scény jistě kolem probíhal obyčejný všední život plný lidí z nichž si nikdo těchto 2 bytostí nevšímal
pěkná věc, líbí se mi, jak jsi docela lyricky zacházel s mluvou toho opilce - tip, výběr