Poslouchání noci

Toto jsem napsala pod vlivem tří velkých vodek. Berte to prosím při kritice v potaz:o)

Sedím a poslouchám noc.

Neslyšné zvuky přitahují pozornost zlých dní.

Život dělá kotrmelce a nevrací se zpět

k původnímu stavu věcí

k původnímu rozložení.

Nějak to začalo a nějak to skončí.

Čas se otáčí kolem nás

a není v naší moci ho změnit.

Někdo po tom touží, já však ne.

Jen vyměnit čas, který mi byl dán

vyměnit za jiný exemplář

ten starý, původní vyhodit

spálit

utopit

uškrtit

setnout mu hlavu.Pryč. Konec.

Černota a prázdný vesmír.

Poslouchám noc.

Neslyšné zvuky přitahují kumulace času

času, který mi byl vyměřen

v místech s největší hustotou

není vlastně vůbec nic. Černota.

Vše je prázdné a vlastně plné

plné a vlastně prázdné

jen černota a prázdný vesmír.

Poslouchám noc.

Slyším neslyšené, neslyšitelné.

Vidím neviděné, neviditelné.

A jsem zase zpátky ve vesmíru

a zůstanu tam.

Není v moci člověka vymanit se z pout času.

---