NETVÁRNÉ DĚTI

Uvězněni na konci bizardních světů

V nehmotném románu,

Sluneční básni…

Domě smutku

…dvě netvárné děti…

Dvě uplakané bytosti

skryté v tichých místnostech ústavu…

…zdi dýchají

v domě jenž cítí úzkost, tíseň

…co stojí na hranicích mezi živými světy

(na kterých vykvetly zlostné květy)

Mezi anomálií a normalitou…

mezi vykřičníkem a definitivní tečkou

kalnou vodou a čirým vínem

Věrným psem a kočkou bezděčnou…

V raněném domě

jsou ti prašivý čokli…

Paralelní děti stále tkají

síť přes dům ze staré rzi,

stěny polykají nereálná srdce s železnými řetězy…

Čoklové ukládají dítka do postýlek…

Do platinových sítí…

Přes noc střeží je vlídná sestra…

…smrt…

přes den tyranská mrcha…

…život…

Nehmotné děti stále tkají…

až do ranného svítání…

pro živé stěny, jenž štěstí polykají…

pro stěny, co smrt zabíjejí…