.......................

Vrány křičí pohádky o tom, jak "bylo-nebylo"
o časech téměř před naším světem
odešli příliš brzy
zhasli Slunce
nechávajíc se unášet po proudu Niagary

Přežívají od sedmi ráno do pěti odpoledne
a jen občas jiný život
ve šťastným rauši píší verše

Jen tak spálit pár bosenských vlajek
a pryč, zpátky do historie
Jen tak sedět u pomníku Kohosi
a smát se každodenním vtipům

Jen tak si lehnout na trávu
na masových hrobech
( jako by tu ti druzí nebyli )
hezké sny
Kdo jim řekne, že za tohle nemá cenu umírat?

dnes zapomenu pár dalších důležitých informací
a sbohem.
Prožiju rychlou atomovou romanci, dřív než zemřu.

Nejsem nic z toho.
Nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu.