Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUž i milenec léta
Autor
leenai
Promrzlá zem rozepjala svou náruč padlým. Květ ke květu. Lístek k lístku.
Podíval se jí do očí. Modrých. Průzračně smutných. Vzala ho za ruku, svými ledovými prsty se dotkla jeho tváří. Projela jím vlna chladu a strachu.
Pokusil se usmát, ale koutky měl tak těžké. Jen jakýsi bolavý škleb se vyklubal místo úsměvu. Zato její rty se široce roztáhly, vytvořily droboučké vrásky .. dolíčky .. na okamžik jej zahřály. Modré oči zůstaly stejně teskné a bolavé, krvavě podlité zadržovanými slzami.
Hladil ji svýma strachem zpocenýma rukama. Náruživost způsobená obavami ze ztráty jí surově ubližovala. Bezděky z ní strhnul několik lístků a kvítků. Snesly se k promrzlé zemi.
Chtěl ji políbit. Marně. Chlad rty k sobě nepustil. Z hlavy se jí sesul věnec, květy mrazem půdy zchřadly a uvadly.
Z očí pomněnek vyklouzly slzy.
Zoufale těkal očima, olízl si popraskané, chvějící se rty, nakonec spustil bezmocné paže.
Stáli tak dlouho.. Dokud z ní neopadaly všechny zbývající květy, dokud její tvář zmučeně nezestárla pod poryvy ledového vichru. Pak se jeho očím ztratila v mlhách.
Několik dní žil vzpomínkami na ni, jsa jednou z nich.
Zemřel s prvními vločkami sněhu.