Istari

Skrýváš to tajemství země zmučená,
tajemství které sotva někdo zná.
O pěti kteří přišli z dalekého kraje,
sníh těm pěti pod nohama taje,
květy rostou, voda tiše zpívá,
pro každého mají slova usmířivá.
Dva v modrém rouše, vysocí a mladí,
třetí šedý shrbený, nad holí se sklání,
čtvrtý v hnědé oděný, zvěř v lesích má rád,
poslední je v bílé jen, vede jejich řád.
Saruman a Radagast, Gandalf šedý sám,
ti modří šli na východ, nikdo neví kam.
Kdo se v nouzi probudí a požehná zemi,
najde se snad někdo mezi těmi třemi?
Jeden zradí, bílou v černou promění,
bílá ruka, rudé oko, stejné je to znamení.
Druhý zmizí v temných lesích hlubokých,
třetímu zamrzne na rtech vřelý smích.
Vězněn, zraněn, téměř poražený,
jediný se najde, v srdci nezkažený.
Gandalf šedý bude bílý,
moc mu v jeho srdci sílí.
Na Západ se vrátí, jediný co zbyl,
ten co Středozemi nikdy nezradil.

---