Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvítalo
17. 12. 2004
7
0
1510
Autor
Meggie
Svítalo.
Dva omšelí rackové
o sebe narazili křídly
Déšť vyťukával morseovkou
na okenní parapet
svou tichou prosbu o pomoc.
Svítalo.
Půlnoční můry se o sebe otřely
a rozpadly se v prach
Kdesi v dálce zaplakalo cikánské dítě
a synkopické nárazy větru
mu kradly nádech z úst.
Svítalo.
Na útesech ležely prosolené
dary vody
které noční múzy sebraly pod stoly
svých opilých námořníků
Svítalo.
V ranní mlze ztrácely se stíny
A v kostelích
dohořely svíčky.
Svítalo.
Svítalo.
dítě_na_skleníku
17. 04. 2005
Jenom to poslední Svítalo pryč - tím předposledním to skvěle uzavíráš a tím posledním se akorát ztrapňuješ - nebo aspoň já bych si nevěděl rady, jak to číst .. :-)
Jinak nemám co bych - líbí se mi a .. Myslím, že aj víc, než Derem zmiňované dílko ..
TIP
Je krásná, moc mě zaujaly zajímavé obrazy i atmosféra..... TIP
Jen kombinace modrých barev písma, které měly podtrhnout atmosféru, není moc dobrá
Aššurballit
17. 12. 2004
Ale jo, ještě mám v paměti ten Tvůj miniaturní exces, kterým jsi tu všechny, včetně mě, ohromila. Tohle už spíše inklinuje ke slabšímu nadprůměru.
Ale líbí, hezké obrazy. *