O puntících

Šestnáct malinkých puntíků šlo si pěkně na výlet.

Ale každý ten puntík (i dyž to byly všechno puntíci a taky pár punťátek) vypadal úplně jinak.

První puntík vypadal asi takhle: .

Druhý zas takhle:       .

A třetí tak:   .

Čtvrtý tentorkát takto:                  .

Pátý tak:  .

Ale šestý tak:      .

Sedmý byl tákovýýýhle:                                  .

A osmý, osmý ten se koukal takhle:    .

Devátý byl tenhle:      .

Desátý takovýhle:  .

Jedenáctý mohl být nějaký tákový:          .

Dvanáctý ňufal tak:          .

Třináctý zas tak:                  .

Čtrnáctý takto:   .

Patnáctý byl takový:                                      .

A šestnactý byl ze všech nejhezčí:  .

Jenomže jak tak šli, najednou zjistili, že je všechny strašlivě bolí nožičky, tak se musela vrátit. Mezitím ale zaběhli do hrozitánský hlubokého lesa a někteří malí puntíci dostali strach. Tak se ti větší rozhodli, že je povedou. Šli v tomhle pořadí:

.  .    . . ..  .. . .   ..  . .         ..

Tak si tak v klidu šli, ale potom je všechny přepadl hrozivý medvěd a všechny sežral, bylo to strašné neštěstí. Vlastně ne… nesežral je všechny, ty puntíky, jeden maličký tenhle - . přežil, a tak rychle upaloval domů pro pomoc, protože sám by na medvěda nestačil.

Ale doma nikdo nebyl. No samozřejmě, protože všichni puntíci šli na procházku!

Tak si . sedl na puntíkatý bobek a začal strašně smutně plakat.

A plakal tam vážně moc dlouho, už se začal chudáček . z toho plakání rozpouštět!

Naštěstí šel kolem velký punťovatý Punťa, který byl hrozně statečný, přemohl medvěda a potom všech šestnáct puntíků doprovodil až domů.