Štědrý večer

Sedí pod stromečkem.  

Vzpomíná, jak jako malý toužebně očekával zazvonění zvonečku. Vzhlížel k nebi představoval si, jak seskupení hvězd dávají dohromady bájný obraz Ježíška, sedícího na pozlaceném voze taženém soby. Neuvědomoval si, že po rozbalení dárků dával pusu tátovi a mámě. Věděl, že jsou od Ježíška. Věřil tomu víc, než čemukoli jinému. Ale o to víc ho mrzelo, že nikdy v krásných balících papírech neobjevil poníka. Svého vysněného, bílého, jen s hnědou skvrnou na čele.

Ale teď je sám. Pod stromkem je napadané jehličí, které zdobí prázdnou podlahu. Na větvích se sem tam objeví čokoládová postavička z kolekce, kterou dostal neznámo kdy. Na straně, která je nejblíž pohovce, není vůbec žádná. Aspoň ví, jak chutnají.

Místo štědrovečerního kapra si namazal chleba. Uznává, že porušit tak zaběhlý stereotyp není špatné.

Natáhne se pro ovladač a zapne televizi. Vzápětí ji ale vypne. Pohádky vidět opravdu nemusí.

Vstane a dojde si do chodby pro krabičku cigaret. Dvě si strčí do kapsy a namíří na balkon. Hodí na sebe kabát prolezlý od molů a opře se o rezavé zábradlí. Zapálí si a zahledí se do sněhem zapadaného města.

Koutkem oka zachytí na nebi obrys. Užasne. V záři zlata vidí pohybující se svaly sobů. Nad nimi stojí ten, kterého jako malý uctíval nade vše. A vedle něj je leží jeden jediný dárek. Zabalený do stříbřitého papíru s červenou stužkou. Protře si oči a dárek spolu s kouzelným vozem zmizí.

Po tváři mu přeběhne lehký úsměv. Vše je jak má být.

Dokouří druhou cigaretu a odhodí ji. Otočí se a přes sklo okna vidí svůj stromek. A pod ním dárek stříbrné barvy ovázaný červenou stužkou. Nevěřícně vstoupí do místnosti.

Klekne si a pomalu rozbaluje dárek. Jakoby čekal nepříjemné překvapení.

Nadechne se a roztrhne poslední papír…a v něm leží bílý poník s hnědou skvrnou na čele.