Pád z výšin

Konečně.

Ten pohled mi málem vyrazil dech. Červené stěny kaňonu jenž nahlodal ostrý zub času, líně tekoucí řeka Colorado a to vše zahalené v mlhavém závoji rodícího se dne. 

Moje srdce plesalo nad tou krásou. Cítím se jako bůh, jako orel vznášející se ve výšinách a snažím se vtisknout ten přenádherný obraz, který tu vidím, do své paměti.

však pocit štěstí a radosti náhle jako blesk vystřídá mnohem tvrdší a drsnější realita a já padám do hlubin kaňonu.

Za mnou se spouští lavina kamení a hlíny. 

A já padám a padám. 

Při krkolomném pádu dolů narážím na keříky, drny a jako břitvy ostré, vystupující hrany skály. Z mých úst nevychází ani hlásek. Vím že je konec. Vše bylo příliž krásné, než aby to byla pravda. 

Tvrdě dopadám na skálu.

Tragickou smrt poutníka připomíná jen bílý křížek připevněný na rudé skále - rudé jako krev.