Hranice

O hranici věděl.

Když se ráno probouzel, ležel v posteli na boku a civěl nepřítomně do prázdna, jasně ji viděl. Představoval si chlápky v dlouhých kožených pláštích, urousaných od ranní rosy, samozřejmě s prstem na spoušti dlouhé karabiny.Slýchal i vlčáky, jak čenichají ve vysoké trávě, slýchal tlumené rozkazy jejich pánů, ostře sekané, jako dávka z kulometu.

Myslel na hranici, když se mechanicky oblékal, přesně zapínal knoflíky a při tom v duchu počítal strážní věže, zavazoval si tkaničky a odměřoval metry ostnatého drátu, bral za kliku a slyšel bzukot elektrického napětí.

Samozřejmě, že snil o tom, že ji překoná. Některé dny snil o tom, že se nepozorovaně proplíží, že využije střídání stráží, psy oklame, pákovými kleštěmi přestříhá plot, přeskočí ostnaté dráty a…Jindy snil o tom, že si opatří zbraň a chladně odpraví všechny strážné i psiska, a pak klidně, jako král projde.

Přemýšlel o všech cestách.

Když procházel městem uvědomoval si, jak je ta hranice uzoučká, tak směšně, jen pár krůčků.

Když procházel městem, uvědomoval si, že je mistrem slepých uliček, ze všech stran na něj útočily odbočky a zatáčky, viděl tisíce možností, jak svůj život směřovat. Jít o trochu rychleji a mohlo ho srazit auto, jít o dva kroky více vlevo a mohl se setkat s nejzajímavější osobou světa.

Byl mistrem míjení.

Ráno se probudil a hranice tam nebyla.