Samota

  Co si vlastně představit pod pojmem samota? Je samota nechtěná a chtěná. Za prvně nechtěná: závisí na podmínkách, kde bydlíme, zda jsme zdraví, nebo nemocní. Je to zčásti závislé na tom, jak jsme založeni . Jestli jsme extroverti nebo introverti. Kolik nám je let. V mládí je většina z nás více závislá na tom, být s druhými, být v nějaké partě. Postupem věku se ta závislost více omezuje. Ve stáří se možná zase trochu více obracíme k druhým.

      Ale je to asi především v nás. V tom, uvědomit si, co vlastně chceme a co očekáváme od sebe, a následně od druhých. V tom, jak vidíme a chápeme své okolí. V tom, jaké lidi si vybíráme do svých vztahů.

       Z vlastních zkušeností vím, že někteří lidé jsou natolik zavaleni svými problémy, že okolí ani nevnímají, anebo nechtějí vnímat. Nebo jsou tak do sebe zahleděni, že druzí jsou pro ně nic, nebo možností jak je využít. Pak se nemůžeme divit, že v přítomnosti takových lidí cítíme samotu a prázdnotu. I když je vidíme každý den, každou chvíli.

    Často samotu vnímáme, když od okolí příliš očekáváme, když si děláme o okolí příliš velké iluze. Jsme pak zklamání a cítíme se osamoceni, i když to může plynout jen z přílišných nároků a očekávání.

     Teď o samotě chtěné. Je to samota, ve které je nám dobře. I když jsme fyzicky sami, přesto se sami necítíme. Je to tak, jak hluboko vnímáme druhé, jak hluboko s nimi cítíme a máme je rádi.

     Pokud mám někoho rád, pak jej mohu vidět třeba jednou za měsíc nebo za rok a přesto je náš vztah mnohem intenzivnější, než když jsem s někým každý den. Přesto ten měsíc nejsem sám. Nebýt sám, znamená  asi také umět se v sobě orientovat. Umět znát své potřeby. Umět znát své očekávání od sebe i od druhých.

   Dokážu teď být více sám i proto, že vím, že někde jsou lidé, kteří mě mají skutečně rádi a ne jen tak naoko. Je to takové vnitřní přesvědčení. Je to přesvědčení, že když jsem v tomto okamžiku sám, přesto nejsem osamocen.

      Je to asi opět o práci na sobě, kterou činíme sami sebevzděláváním, rozšiřováním si obzorů a stykem s lidmi a konfrontací s jejich názory. Je to tím, že se obracíme na lidi, kterým věříme, že nás dokáži z naší samoty vyvést nebo nám poradit jak na to..

 Samota chtěná je i v tom, že si dokážeme sami náš volný čas něčím užitečným  a tvůrčím vyplnit.

       Že nenaříkáme nad tím, jak je doba zkažená a lidé s ní. A sami si své okolí vybíráme a hledáme lidi, kteří nás dokáží obohatit. Je to naše svobodná volba, naše zodpovědnost.

     Je zatím kus „tvrdé“ práce, plno omylů a chyb. Bez omylů a chyb se nikdy neposuneme vpřed.

     Jsme „jenom“ lidi, každý z nás se občas dostane do slepé uličky, na cestu, která nikam nevede. Je důležité si takovou situaci uvědomit a umět se obrátit buď k sobě, a nebo  k druhému, kterému věříme, že  nám pomůže.

    Tak přeji všem, aby měli chuť i štěstí jít a hledat cestu ze samoty. Nebát se požádat o pomoc. A zbavit se předsudků o sobě i o druhých, ale i o samotě.