hlavička

Vzdálených světů,

hlas radarů volá nás.

Volá nás sluncí stín.

Ikarův já jsem syn, Lithiových sluncí zář, města v hloubkách zakletá.

Marně hledáš ptačí tvář na stříbrných raketách.

Matko má, stárneš nám.

Tvůj syn vzlétl ke hvězdám.

Ke hvězdám, sestrám tvým, tisíc let vzdáleným.

Září nebe z neonů,

výtah stoupá na měsíc, tam, k prázdné věži bez zvonů.

Tam, kde jsou hnízda holubí.

Sám.

Každý sám musí nést, svůj kámen do vrchů.

(neznámý autor,opsáno z hlavičky místnosti na pokec.atlas.cz)