Nezáviděníhodná zítřejší opice lezoucí po kávové haluzi čnějící uprostřed utlumené brněnské ulice

Jednou jeden princ se strašně zajímal o to, že Mirek zavřel dveře a šel na hokej se hrál a sledovat to byla sranda, neboť Vavroň smaží řízky s perníkem šla Nanynka do zelí a ztratila tam Josefa. Slunce zastínilo vzducholoď a ta letěla na Berlín shodit tam balíčky opatření pro rohlíky co leží na zápraží opuštěného zadního traktu jedné krávy okusující stonek bambusu zaraženého do bláta v podobě panji uprostřed hnijící Československé spolupráce založené na spolčení procesorů účinkujících v železobetonové budce uprostřed Náměstí věčného porozumění Miroslavů pečících toasty na rozpálené podrážce kanadského rozhodčího právě odpískávajícího vjezd do křižovatky křižníků potápějících kalifornské krokodýly do tekutých jílových pražců uprostřed rozbušeného srdce vojáka ukazujícího chlupatou prdel sestřičce na záchytné stanici ležící ve světoznámém zálivu potoka u Horní plané švestky, která je strašně hořká, poněvadž traktor udržující přátelství mezi Severní Koreou a Jirkovou postelí rozvrzanou neustálými výkřiky za účelem zanechání toho vrzání mojí propisky a svícení lustru právě okusovaného ležícím & spícím pudlem drženém na krátkém vodítku vodnaté houby. „Nech toho ptaní se na římskou stopadesátdevítku ležící pod postelí neustlané pražským námořníkem!“ „U zeleniny nevíš nikdy kdy ji korál sežere!“ odpověděl zelený a růžově pruhovaný šnek vylezivší z podrážky psa právě procházejícího okolo Hablova teleskopu co asi dva měsíce před tím vysílal poselství věčného míru mezi dvěma sousedními mraveništěmi zakusujícími se do manžestráků anarchisty procházejícího střední měsíční fází letního koupaliště v Ústí nad Labem proletěl sedící Jehovista vyvolávající ducha střev zelenobílého ubožáka plazícího se po čtyřech světadílech. Židle nohy se mezitím zařezávala do špeku právě poraženého nacisty vypálivšího kulku po mávajícím buvolovi uprostřed Kampy. Řeka Amazonka plula dál na jih, kde se měla setkat s přísně utajovaným na opici sedícím na svatém Ignácovi. Seděl zrovna u vína stojícím na samém okraji propasti pravěku a vlasy měl rozpuštěné dolů tak, že se Miloš dal na pivaření, poněvadž netrefil ze Svoboďáku do Blástru. Oči se mu klížily živočišným lepidlem pocházejícím z kostí & kopyt před chvílí ještě žijící, gól dávající kampani na osvobození Iráku od imperialistických prasat žroucích z pokálených koryt globálního oteplování spojencovy duchny vlivem zažínajícího se konfliktu ideologií svíčkové a borůvkového pudingu zplozeného k pasu se ohýbajícím domem. „Lidi by neměli chlastat…“, pronesl když se dotknul rezivějícím potahem věže stojící nad hlubokým srázem do rozdolovaného kopce nad Líšní. Uslyšel projíždějící pyžamo do nějž byl oblečen učitel sociálních věd založených na sobě samých. Proto shledal dobrým nápadem ulehnutí do svého vystlaného lavoru…

A dál to nepokračuje z důvodů vypsané propisky a silnou opilostí vzbuzené neschopnosti sehnat si nějakou funkční.