Kterak mladý talent závodní cyklistiky porazil koho mohl

Už ani nevím jak mě to tenkrát v hospodě po devatenáctém pivu a osmém panáku při sledování přímého přenosu Tour de France napadlo, ale vsadil jsem se se svým starým kamarádem Vaškem o flašku Ferneta že se přihlásím do regionálního přeboru amatérských cyklistů konaném na cyklodromu v Krkoškrtech.


Poté co jsem následující den pomocí svářečky a dalších praktických nástrojů upravil svoji starou oprýskanou Esku a nastříkal ji novými zářivými barvami, mi zamýšlený start moje drahá polovička zatrhla s tím, že v den konání závodu je třeba očesat švestky v tchýnině sadu. Chvíli jsem ve vidině čerstvé slivovičky zapochyboval nad významem sportu, ale pak jsem usoudil, že z důvodu cti bude lepší buď termín sklizně posunout, nebo poslat ženu do prdele. Vzhledem ke své lehce ranařské nátuře jsem zvolil druhou možnost, za což jsem utržil nekompromisní čenichovku pod levé oko, ale na druhou stranu mě to motivovalo k co nejvyššímu výkonu na závodišti, abych nejen manželce ukázal, že nejsem kdovíjaká sračka. Přeze všechnu snahu mi byl závod zakázán, tak jsem se rozhodl, že uteču a budu startovat takříkajíc ilegálně.


Trénink probíhal také potají. Alespoň doufám, že mojí ženě nepřišel můj přechod z automobilní cesty do práce na cyklistickou moc podezřelý, nemluvě o těch nadmíru propocených košilích způsobených každodenními pěti okruhy okolo místního rybníku Kapřáku.


Pak nadešel předvečer kýženého dne, kdy měl závod vypuknout. Z rodinné kasičky jsem tajně odebral částku ve výši padesáti korun určenou na zápisné abych se mohl objevit na startovní listině, a po slíbení pomoci na sklizni a uvědomění si nebezpečí, kterému se tím vystavuji, jsem ulehl do brlohu přichystán co nejdříve, pokud možno ještě za tmy potají zmizet k Vaškovi na předstartovní briefing a poté se přesunout na závodiště do Krkoškrt.


Ráno vše proběhlo podle plánu. Tiše jsem vyklouznul z pelechu, v kůlně vyzvednul svůj závodní speciál a vyrazil k Vaškovi. Když jsem se dokodrcal k jeho domu a vjel k němu na dvůr, podklouzlo mi přední kolo na excelentně vyvedeném hovně Vaškova psího kamaráda Karla, já hodil učebnicovou držku a ukázkově si pořídil osmici, což se mi v této situaci zdálo krajně nevhodné. Že jsem si nepříjemně sedřel pravé koleno a dlaň mi zdaleka nepřišlo tak důležité jako fakt, že Vašek s přihlédnutím k tomu, že na kole jezdit neumí a tudíž žádné nevlastní, mi ani nemůže poskytnout kolo náhradní. Když zaslechl mnou způsobenou ránu, vyletěl s flintou z domu v předtuše loupežného přepadení a s nějakým nesrozumitelným, avšak hrůzu nahánějícím řevem na mě namířil. Poté, co si místo zlého, o jeho majetek a dost možná i život usilujícího zloděje všimnul mě bezradně sedícího u rozbitého bicyklu, zaradoval se ve vidině vyhrané láhve Ferneta. Jal jsem se ho přesvědčovat o tom, že snaha tu evidentně byla, ale zklamala technika a to vlivem jeho hnusného čokla, zákeřně se vysravšího v mojí zamýšlené jízdní dráze, tudíž flašku kupuje on, protože za jiných okolností bych se na start dozajista postavil. Dokonce jsem i zauvažoval nad tím, že psa záměrně navedl a to ve snaze mi závod znemožnit, protože se bál prohry. Nakonec to skončilo kompromisem a na láhev jsme se složili.


Když jsme ji vypili, usoudili jsme, že ještě nemáme dost a sáhli jsme do Vaškových neskromných zásob lihovin. V pozdních večerních hodinách, dlouho po skončení závodu jsem usednul na svůj pochroumaný bicykl a s překvapením moje alkoholem skrz naskrz prosáklá mysl zjistila, že je stroj sice těžko, ale stále ještě provozuschopný a s neustálým vrzáním a občasným pádem jsem se za Vaškova značného rozjařeného povzbuzování vydal na strastiplnou cestu domů. Po dvou sražených chodcích, kteří odmítali reagovat na můj odpuzující řev, jednom odřeném zaparkovaném automobilu, přejetém ocasu toulavé kočky a nesčetnými pády roztrženými oběma nohavicemi jsem nemálo zválen dorazil ke svému domu, kde mě přivítala manželka nešetrným úderem kuchyňského válečku do mojí mozkovny. Alkoholem posilněn a vnímání bolesti zbaven jsem jí váleček vytrhnul z rukou, několika nekompromisními ranami ji na místě usmrtil a s pocitem zadostiučinění ulehnul do postele.

---