Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePaprsky slunce
29. 12. 2004
1
0
1629
Autor
Bilbo
...uvolněná siesta na rozkvetlé louce...
V korunách stromů
jehličky z paprsků
do očí bodají
ty hledíš vzhůru
a ptáci volají
nebraň se tomu
pluj s námi oblohou
buď chvíli šťastný
i když uvnitř jsi prázdný
a máš duši bolavou
život je krásný
když stojíš na nohou
snad vydechneš úlevou
najdeš sám sebe
splatíš své dluhy
ztratíš zábrany
a pozdravíš bohy
jež číše pozvednou
...to si fu(c)kt myslíš...?
Jestli na Tebe tenhle svět působí tak černě a odpudivě, tak možná právě proto by si měl člověk vychutnávat ty krásný maličkosti a radovat se z nich, nevím je to jen můj názor...
Kdo jste VY, co plujete oblohou :) Já bych s vámi plul. Život není krásný, ať už stojíš, nebo ležíš, to si myslím. A z toho mě žádná poezie, přátelé a žádný bůh nevyzvedne :)
Jo, jo máš pravdu - souhlas hlavně s tou třetí, jinak tu druhou zkus rozebrat trochu hlouběji... :-)
* Jinak ostatním také děkuji za názor. :-)))
první velice...druhá vůbec + přijde mi, že si v ní lehce odporuješ a že poslední verš je v ní jen čistě pro rým...třetí je taková obyčejná a narozdíl od předešlých má špatný rytmus...**