Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrošku romantiky někdy neuškodí
13. 12. 2004
4
0
1767
Autor
Joen_B
Opět mám po únavném dni chviličku pro sebe a mohu zavřít oči a ponořit se do svého snu. Sedím na lavičce kousek od Vltavy a jen tak tupě pozoruji tu špínu podél břehů a ty bezstarostné a spokojené labutě, které kolem ní proplouvají. Dlouho se na ně s radostí dívám a sobecky si od nich beru ten jejich pocit klidu a zaháním tak do pozadí svůj typický hektický den. Je mi krásně.. Náhle si všimnu, že tu stojí on.. ihned mne zaujal jeho přímý pohled, magický úsměv a svůdně neoholená tvář. Odvracím svůj zrak, avšak brzy se k němu opět vracím. Jeho smyslný a sebevědomý výraz mi již nedovoluje se od něj odtrhnout. Dlouze se na sebe jen díváme a já mám pocit, že jen očima si dokážeme říct vše, co máme oba právě na srdci. Jde ke mně blíž. Nikdo z nás nechce rušit to příjemné ticho. Procházíme spolu malými a zapadlými uličkami na Malé straně a přestože neznáme ani jeden jméno ani hlas toho druhého, je to nejpříjemnější chvíle dnešního dne. Právě jsme přišli na konec jedné slepé uličky. Stojí blízko mě, cítím, jak se jeho prsty jemně dotýkají mých, jak projíždí mými vlasy a lehce hladí mou tvář. Nebráním se, líbí se mi to, mým tělem projíždí horkost a touha. Jeho náruč pohlcuje mé tělo a já si ho snažím k sobě přitisknout ještě víc, ještě silněji. V tom se spustil prudký liják. Podmaňuje si mě svou vášní, mé nehty se zarývají do jeho kůže a můj hlasitý dech jakoby splynul se zvukem prudkého deště……………… Bylo to krásné.. Je už večer a proto se vydáváme každý svou cestou - já - do svého denního kolotoče práce - studium - občasné setkání s přáteli - a on - Kdo ví? - byl to přeci jen sen..
Něco takového se mi jednou za x let zdá :-))) - teď už tedy dlouho ne - a to je pak radost nosit v hlavě. Tak začal Beznadějný příběh, i když ta verze na písmáku ležela 4 roky v šuplíku a poté prošla nelítostnou autocenzurou.
ale krásný sen.... Máš pravdu, trochu romantiky nikdy neuškodí... teď mi to připomnělo starou píseň Jiřího Suchého "Píseň o rose", kde zpívá "že trocha poezie nikoho nezabije"
TIP