Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNení odvaha přiznávat se do ticha
Výběr: Print
30. 12. 2004
13
0
7146
Autor
JiKo
Není odvaha přiznávat se do ticha
s aurou počestnosti bez věnečku
mívá člověk strach z uslyšení
a tak šeptává nahlas a hrdě
jen uvnitř sebe
Není odvaha přiznávat se do ticha
všechny své zápory na prstech počítat
nejlépe sám a potmě
a stydět se že dvě ruce nestačí
Nepůjčíš mi pár svých?
Není odvaha přiznávat se do ticha
a tak tuhle báseň zkusím nesmazat
třeba si z ní cosi lidé vezmou
protože - ale opravdu
Není odvaha přiznávat se do ticha
je trochu krkolomná
vazolomná; a nezvyklá
ale vyzněním dobrá, v prvních dvou strofách
*
záhadná_prokletá
01. 01. 2005dismorphia
31. 12. 2004Miroslawek
31. 12. 2004
Sem myslel že to není odvaha ve srovnání s přiznáním se nahlas ostatním.
Přiznat něco sám sobě - to těžké je, souhlasím
Není odvaha přiznávat se do ticha... to je pravda, přiznávat něco sám sobě je hodně těžké...
TIP
to ale mluvíte asi o úplně jiný básni...zřejmě budu muset napsat eště jednu :))))
Augustin_Šípek
30. 12. 2004
E: né je to fak vážně míněný dílo, dyk to není moje první nééédělejte ze mě ... teď nevim co :)
"a stydět se že dvě ruce nestačí
Nepůjčíš mi pár svých?" - tohle moc zaujalo :-)***
a nemyslím si, že by to nebyla aspoň malá odvaha...
ty mě pokaždé něčím překvapíš...*
není odvaha přiznávat se do ticha
poslední čemu věřím jsou slova
ta příliš hlasitá....
Sn_vojáček
30. 12. 2004
Být potichu, poctivě a sám se sebou, to je myslím nejtěžší - moc pěkné k zamyšlení - T, vaše ruce by mi nestačily, jdu hledat stonožku, ale kde, venku zima a chlad... : -)))