Naděje

Už zapoměli na stromy, na slunce a lásku

a všechno pohltila tma.

Na každém kroku číhají trpaslíci

a země se pomalu přestává točit.

Vyprávějí si příběhy o tom jaké to dřív bylo

a snad, možná věří, že v nich najdou pocit štěstí.

Nadneseně mluví o lidech, kteří sedí v parku, či v lese na zemi

a je jim dobře.

Snad závist?

Snad nepochopení?

Snad pocit, že jsou na tom líp?

Peníze hýbou světem, jak červi zetlelou mršinou

a požírají květiny, štěstí a duše.

Však i přesto jsou tu stále lidé z Venuše,

kteří kolem sebe šíří vesmír

a všude kam přijdou, tmu prozáří miliony malých světýlek.

Beze strachu čekají co jim osud přinese,

zpívají písně, chodí po loukách a nabírají ze stromů energii.

A proto jedině vidím ještě naději,

že není vše ztraceno.