Samomluva

Nedýchej
S každým nádechem
Cítíš tu zbytečnost, kterou tolik nenávidíš. Vzduch proudí sem a tam jen pro tu agónii existence. Je snad lépe existovat pro nic, než se rozplynout v nicotu?

Nedívej se
S každým pohledem
Vnímáš svou slepotu, řeže tě do mozku vědomím, že světlo poznání je příliš ostré, než aby cokoli odhalilo. Vážně myslíš, že je moudré i přesto dál hledět do slunce?

Neposlouchej
S každým zvukem
Jako by přicházela ozvěna včerejšího dne. Pak si přeješ, aby ty vzpomínky patřily jiným lidem, tys je mohl odložit na večer a mezitím se jim usmívat. Jak se dá zapomenout na sebe samotného?

Nemluv
S každým slovem
Propadáš falešným nadějím, sám sebe zkoušíš z trpělivosti. Prázdná slova tě neuklidní, jen oddálí utrpení, které se nezmenší. Ty to víš, ale proč na to tak rád zapomínáš?

---