Tsunami

tsu tzu zu Zú je mezi námi zlosyni tepou planetu není než stát se zvířetem a zvítězit vidíš, čtu si tě jako čítanku *

Myslím, že jako bioložka bys mohla najít jistě dost příkladů z dějin člověka, kdy se jako zvíře choval … dokonce mnohem hůř než zvíře… A taky snad víš, že např. celé jedno pobřeží zachránila malá holčička, která si ze školy zapamatovala, co jedině může znamenat tak dramtatický odliv, že ryby zůstanou náhle na souši… Má „úvaha“ , Perchto, není o tom, jak se stát zvířetem… Má úvaha je o tom, že jedině člověk je si (ve své pyšné zabedněnosti) sám sebou natolik jistý, že se „nemusí“ bát ani přírodních mocností… a jako jediný tvor je neschopen rozeznat nebezpečí… a reagovat včas… Má úvaha je (v tomto konkrétním případě) hlavně o zanedbávané prevenci a o „negramotnosti“ lidí, kteří se dostali do smrtelně nebezpečné situace, na kterou mohli (nebo dokonce měli!!!) být připraveni… V každém případě ale děkuji, žes tu byla…

gorila, moje gorila, směje se mi prý si mě už všichni pamatují moje prýmky jsou ten gorilí smích :-)) aneb pustit báseň na procházku je vždy nebezpečné, to já až napíšu doopravdy o gorilách, to bude taky mela

Nepřipadá mi to nebezpečné… spíš zajímavé a někdy až téměř dobrodružné… Je docela legrace pozorovat jak různě lidé reagují… Na Tvé gorilky se ale moc těším…

Je to krásná citlivá reakce na neštěstí, které se dotklo spousty lidských duší.. tipek

Tunami vod ... T*

* * *

*

je to šumění vln.....ztratili jsme pokoru a nestačíme se divit ....vyjádřilo to můj povit přesně, i bez prologu, díky *

T***

Báseň je to opravdu legrační, ale nemůžeme přece pořád číst jen věci, které jsou myšleny vážně, že. :o) Jinak jediné co mne mtrzí je, že tam těch přičmoudlíků nezařvalo alespoň půl milionu, stejně se množí jako králíci.

t

dis.. taky si nemyslím, že k tomuhle potřebuješ časový odstup.. chápu to tak, jak to napsal synáček - vyjádření zoufalství... I když u toho nejsem, dokážu si představit alespoň zlomek toho zoufalství - přijít zčistajasna o lidi, kteří jsou mi blízcí, přijít o něco, co jsem budoval dlouho a na čem mi záleží.. z těhle zlomků se skládá pocit bezmoci a zoufalství.. a to je to, co vyjádřil synáček. O nic jiného nešlo... Měl by snad mlčet ten, kdo se přímo neúčastní? To je přece hloupost... Navíc, účastníme se všichni stejně.. jsme dotčeni už jen tím, že se k nám tahle událost dostala, že jsme slyšeli, viděli - i když jen zprostředkovaně. Když si vzpomenu, s kolika lidma a jak zamávalo 11. září.. a to viděli "jen" zprávy...

nemůžu si pomoct, působí to na mě tak, jak jsem napsala

vím, prostě odešla.... je mi z ní smutno..... a po ní je mi moc smutno také....

dis, ok... ale nějak nerozumím tomu požadavku na časový odstup.. k čemu by byl vlastně dobrý? BTW: každý se s hrůzou uvnitř vyrovnáváme po svým... já vím.

Nic k básni psát nebudu, dostatečně jsem se vyjádřila u díla Silvity...nicméně prolog mě zaujal...snad konečně si lidé začnou všímat toho, že se sam připravují o své schopnosti. Říká se tomu šestý smysl - to, co zvířata mají tak vyvinutý...ono jim totiž nic jiného nezbývá, pokud nekoukají každý večer na zprávy a nevěří jen tomu, co jim někdo řekne. Žijí v přírodě a v souladu s ní, jen lidstvo je tak namyšlené, že se musí stát něco takového, aby si uvědomilo, že tuto zemi nevlastní...to jen ona vytvořila pro nás podmíky, jichž bychom si měli vážit a ne stále jen využívat a zneužívat...

el, já mám prostě dojem, že každý třebaže soucitný slovo je teď prostě trapný

jenže.. ono to není soucitný slovosměrem k nim,... ono je to spíš vyrovnávání se s tím, jak to zapůsobilo na nás, uvnitř... - jinými slovy - není to o nich, je to o nás, našem strachu.. o tom, co to v nás otevřelo. Proto to tak bráním... a taky si říkám, že když vyjádřit to, že s někým spolucítím (ne soucítím.. ), tak to neodkládat... otázka trapnosti je věc pohledu... za týden dva už by to trapné nebylo? Nebo kdy? Až si sám prožiju tsunami na vlastní kůži, tak mohu o tom psát?.. I tak to lze vidět.. ale byla by to škoda, aspoň jak si já myslím. Komu pomůže ticho?

elyn, já tady vyjadřuju svůj postoj k tý básni (a nejen k této konkrétní) a řekla jsem, že je to jeden z možných pohledů, je to můj postoj a stejně tak jako se nechtělo mlčet synáčkovi a dalším, potažmo ostatním, kteří projevili nesouhlas se mnou, tak se nechtělo mlčet mně - že je mi to proti srsti to je celé

dis... já se jen snažila přijít na to, proč vlastně... nic víc v tom nehledej... Jen mě to překvapilo..

dost živě napsané! zaujalo a moc:-)papap:-)

...:( t

nadik_k: Díky za zastavení... přiznávám se, že to ale nebyl záměr... vyšlo to tak nějak samo... Silvita: Ano... já vím... mnohem raději bychom jistě oba psali o něčem jiném... Nezáleží ale na tom, jestli Tě přijmou všichni... stačí, když tě přijme alespoň jeden... (jediný) člověk... potom to, co děláš má smysl... Hodně úspěchů i Tobě... a děkuji... dream: Děkuji, žes tu byla... vesuvanka: Nechalas mi tu, Janinko, všechno cos mohla... jsi milá... děkuji... forget_me_not: Nic si z toho nedělej... já jsem se o tom dověděl také až v pondělí a to čirou náhodou od nějakého pacienta v ordinaci... teprve dodatečně jsem si zjišťoval, co se to vlastně vůbec stalo... Pokud jde o Tvé obavy, tak se domnívám, že jsou oprávněné... a díky, žes tu byla... červánky: ... a nejenom tady... Napsala jsi totéž, co Silvita... a napsala jsi to dokonce jako první ze všech vůbec... (a napsala jsi to krásně…) I za to (opět) děkuji... a také za to, žes tu vůbec byla... dismorphia: Odstup jsem měl dost velký... a stále mám... to jen sdělovací prostředky nás klamou, když nám servírují všechno tak, jako by se to stalo někde za rohem... ale o odvaze to není vůbec... je to pláč... (a k tomu nepotřebujeme odvahu)... je to soucit... je to bolest... je to zoufalství… Díky, že ses zastavila… a nešla jen tak okolo… vážím si toho… moc! Smartass: Děkuji, Petře, žes tu byl... Cannisha: Souhlasím s Tebou... děkuji... Zdenda: Děkuji... za všechno, cos tu zanechal... alternative4: Kde se to dá ověřit, to nevím... Já jsem se s tím konstatováním setkal poprvé na světelných aktualitách v metru a protože mě to zaujalo, tak jsem si otevřel nejrůznější zdroje zpráv na internetu...a zjistil jsem, že tento fakt (v různých obměnách) uvádějí všude... dadik: Díky za obojí... Craerassy: Díky, žes to četla... i za Tip děkuji... kouzelná_květinka: Díky za obojí... (nevíš kam se poděla „zrcadlová“ lilie...?) Lunka: Díky za obojí... zvedavec: souhlas... a díky... Maureska: Ano... ale když už se to stalo... kdyby si z toho alespoň lidé vzali ponaučení... a příštím přírodním katastrofám již dokázali účinně čelit… tím, že by spolu se zvířaty vzali do zaječích… gabio: Díky, Aničko… já vím, je to smutný… moc…

prosímtě synáčku, četl jsi vůbec co jsem psala?

Čtu to znovu a nevím, kde jsem udělal chybu... Dám-li do protikladu obdivuhodné a strašidelné, tak ono strašidelné má pro mne pejorativní nádech... a jde-li dokonce o odvahu, tak mi to vychází spíš jako hazard a nebo "drzost" si něco takového dovolit napsat... Ale podle Tvé reakce jsem asi „vedle jak ta jedle“... můžeš tedy vše uvést na pravou míru...? ... a nezlob se, prosím...

myslela jsem to přesně tak, jak sis to teď sám vysvětlil z tvé první reakce jsem si nebyla jistá, jestli jsem byla vůbec pochopena, tak tedy asi ano opravdu je pro mě až strašidelné, že si někdo troufne psát o takové hrůze, opravdu bez možnosti odstupu - ty tvrdíš, že odstup máš, jaký odstup? mám namysli časový odstup, ten nemáš ale těch básní už se tu vyrojilo víc, není to jen tenhle případ, jen většina z nich byla opravdu tak blbá, že k nim nemělo cenu cokoliv psát

Nejsem historik, abych musel čekat na to, co mohu napsat a co se hodí nebo nehodí... S odstupem času by to nebyl pláč ani zděšení, ale jen slavnostní kecy... (nad hrobem „neznámého vojína“)... toho se děsím zase já...

dva různé pohledy

*

T*

V

Neděkuj :-)

t*...chtělo by to vydat celou sbírku se všema těmahle básněma a výtěžek poslat obětem (nekamenujte mě)

synáčku, zdravím, líbí se mi i prolog, měj se hezky. *

Líbí se mi grafické provedení, které simuluje zvedající vlny

hezký, TIP! myslím, že se stejně jako já, která taky napsala na tohle téma dílo, dočkáš s něčím ve smyslu: bože, zas další tsunami. Je mi to líto, že lidi nechápou, že někdo se z toho prostě musí vypsat ...přeji hodně úspěchů

Jméno se pro tebe hledá tsunami Tunami vod se vlna zvedá Nad námi bledá tvář tsunami a za ní černý dýmějový mor Netřeba rozloučení Podaná ruka není k nalezení Ohlušující mrtvého ticha slyšet chór Musela jsem ji zkopírovat celou, nešlo vytáhnout jen část - je to přesně tak jak píšeš krásnými a citlivými verši. Velice mě zaujal i celý prolog - to že nebylo nalezeno jediné uhynulé zvíře, o něčem vypovídá... sama jsem si všimla při sledování televizních záběrů, že moře vyplavuje jenom lidské oběti..... Je to pro člověka jakési varování... Báseň je i velmi pěkně graficky zpracovaná včetně barvy... TIP a V

a ještě díky

Napsala bych totéž jako Silvita. Jsem ráda, že Tvé dílko vzniklo. Díky a tip

odvaha napsat báseň o něčem takovém, bez odstupu a ničeho, se mi jeví nikoliv obdivuhodná, ale strašidelná

Cekal jsem pateticke vzlykani, ale to jsem se tentokrat prepocital. Neprilis okazale, zato pusobive.

.........t vážný věci.....

*

synáčku...... citlivé, krásné a bolestivé.... t

...moc pěkné...*T

hej, zvieratá unikli, ľudia sa nedokázali informovať, aj keď trvalo dosť dlhý čas, kým vlna prišla na tie vzdialenejšie pobrežia, žiaľ. Tip