Návrat

tato povídka je svým způsobem pokus. Psal jsem ji na ICQ se svojí velmi blízkou kamarádkou. Nebyl dopředu dán žádný směr ani téma. V každé chvíli se mohl kdokoliv z nás rozhodnout, kam děj následně nasměruje. Nakonec z toho vyšla poměrně zajímavá povídka. Nick slečny jsem změnil, jakákoliv podobnost s nějakým ID, které znáte z netu je čistě náhodná. Dále promiňte drobné gramatické chyby, místy absenci interpunkce atp. Povídku sem dávám tak, jak vznikla bez jakýchkoliv korekcí. Domnívám se, že i v tom je určité kouzlo. Uvítám jakýkoliv komentář.

2:46:18 Jeremiasz: prisel podzim. pole pokryl sotva lehky poprasek snehu, kdyz se prileteli prvni havrani. Vracel se po letech do znamych mist.
2:55:19 Izabela: Cestu lemovaly ovocne stromy a pod nohama mu sustilo suché listí. Pozvolna poznával známá místa, kopec kde si kazdou zimu hrával, rybník kde se kazde letou koupaval. Za horizontem uz videl pozvolna se vynořující věž kosteliku i první cihlově červené střechy domu. Jeho krok se pozvolna zpomaloval, jako by si vychutnával zbytek své cesty, jako by chtěl co nejdéle vdechoval známou vůni.
2:58:34 Jeremiasz: ano, tak by se to mohlo jevit nejakemu pozorovatli. to co zpomalilo jeho krok ale nebylo pozitkarske nasavani zname atmosfery, ale obavy. zacal pochybovat o spravnosti rozhodnuti  vratit se po tolika letech zpet
3:04:00 Izabela: Jeho krok stale pozvolna ztrácel svoji prvnotni energičnost až se na zastavil docela. Stal na okraji své rodne vsi, kterou ted z vrcholu horizontu měl celou jako na dlani. Staveni z jejichž kominu stoupal dým, prosvětlena okna zářící do usínajícího dne. Vše tak jak si pamatoval, tak jak to zůstalo v jeho snech.
3:07:49 Jeremiasz: rozhodl se. musi splatit dluh. k prvnim stavenim doesel uz zatmy. nepoznan minul ponocneho a stanul pred hostincem. Vzal za kliku a vesel
3:11:00 Izabela: Uz z pootevřených dveří zaslechl ruch rozhovorů a oanulo jej teplo. Vešel dovnitř aniž by mu jediny host věnoval pozornost.
3:15:01 Jeremiasz: Zamiril primo k vycepu a pozadal  o pokoj. Ve chvili, kdy  mu hostinsky podaval klice, zadival se mu do oci. V jeho tvari se mihl stin podezreni. Zna toho muze? je mu nejak povedomy. Zeptal se, jestli si host bude prat neco k jidlu.
3:18:10 Izabela: Jen zavrtěl hlavou, ze všho nejvic teď toužil po příjemné koupeli a spánku. Vzal kliče a po rozvrzaných dřevěných schodech zamířil nahoru. V zadech přitom cítil pohled hostinského. V jeho očích vyčetl jeho mmyšlenky a i ted když byl zády k němu jako by skovával obličej, aby zůstall nepoznán.
3:22:27 Jeremiasz: Mel za sebou vycerpavajici cestu. Fyzicky i dusevne. usnul prakticky okamzite.  Dlouhy bezesny spanek neprinasi relaxaci.  nekolikrat za noc se probudil. s priblizujicim ranem usinal pokazde mnohem hure. Usvit jej konece osvobodil od tryzne spanku stejne vysilujiciho jako cesta sem.
3:28:05 Izabela: slunečni paprsky pronikali zažloutlou zaclonou a umazanymi okny, bylo slyšet ranni crlikání ptáčků. Vztal a otevřel okno. Zhluboka nasál svěží ranní vzdcu. Čistý e neušpiněný dnem. Čistý, čerstvě narozeny a neprosycený pachem dne. Chvíli jen stál a hleděl do nového dne a přemýšlel co nového přinese.
3:32:34 Jeremiasz: zvony kostela jej vsak vytrhnul ze zadumani. dosel az sem, je treba dokoncit co zacal. Rychle se oblekl, sebehl po schodech do nalevny, zaplatil za nocleh a raznym krokem vysel ze dveri.
3:38:14 Izabela: Vyšel před hostinec a rozhlédl se. Ves se pomaličku probouzela, děti sěchaly do místní škola na protějším kopci, v dálce zahlédl toulavého psa a kosek od něj právě se otevírající pekárnu, z níž vycházela neodolatelná vůně čerstvého pečiva. On měl však jiný, důležitější ůkol. Vzpřímeným a razným krokem proto zamířil na náves. 
3:42:01 Jeremiasz: cizinec se pozna. citil v zadech pohledy. nevsimal si jich. minul naves a vyrazil vzhuru ke kosteliku. Z jeho vrat prave vysel smutecni pruvod. ministranti, knez, ctyri muzi nesli rakev nasledovani pruvodem lidi v cernem.
3:44:39 Izabela: Zastavil se a sledoval smutecni průvod.
3:50:21 Jeremiasz: Kdyz procesi dospelo az k cerstve vykopanemu hrobu, knez pronesl smutecni rec a pak za jeho motlitby muzi spustili rakev. Lide se loucili se zemrelym. dolu na rakev putovaly kvetiny a lopatky hliny. Mlada divka prijimala kondolence. Stal  opodal a vse sledoval. v duchu se take loucil
3:51:42 Izabela: Kdyz dívka zustala sama, odhodla se přiblížit. Pomalými tichými kroky přišel až k ni.
3:54:22 Jeremiasz: nevsimla si ho. podal ji ruku, pevne stiskl a polohlasem rekl:"Ahoj"
3:57:37 Izabela: teprve ted zvedla uplakane oči a zahledela se na jeho tvář. Jeji výraz prozrazoval překvapení.
4:00:10 Jeremiasz: "ted? ted se objevis? tahni odkud jsi prisel!"
4:06:12 Izabela: vytrhla mu svoji ruku z jeho sevřeni. Odvrátila svj pohled. Zustal stat ruku stale nataženou před sebe jako by sviral neviditelnou ruku. Jeho pohled klesl k zemi
4:12:42 Jeremiasz: "rozumim ti. ale ty nemuzes pochopit me. prosim nemej mi to zazle", mluvil priskrcene. jeho hlas byl zlomeny. konecne stahnul ruku, zalovil v kapse a vytahl velky svazek bankovek. polozil penize na hromadu hliny. jeho pohled sklouznul k rakvi v jame. Oci se zuzily. jeho vyraz byl tezko definovatelnou smesici pohradni, litosti i zadosti o odpusteni:"Sbohem", jeho hlas nasel puvodni tvrdost i silu. otocil se a odchazel. Splnil proc prisel. vic delat nemohl
4:20:40 Izabela: Pohrdave pohledla na svzek bakovek. "Kvuli tomuto jsi sem chodit nemusel." Její oči prozrazovaly víc smutku než předtím.
4:25:16 Jeremiasz: zastavil se. Otocil se k ni. Ona vzdycky vedela, jak jej zasahnout. "Kvuli tomu jsem neprisel"
4:26:55 Izabela: "A kvuli čemu tedy? Aby jsi zase vše zničil a rozdupal?"  její hlas zněl vyčítavě a chvěl se.
4:32:39 Jeremiasz: skopil oči. Prožil toho tolik, tolikrat se rval o život, přesto se nikdy necitil tak maly, bezradny. "Nic jsem nenicil, byla to tva volba tu zustat. Prisel jsem se rozloucit, prisel jsem ti nabidnout pomoc, prisel jsem te odvest. Nic se nezmenilo, porad jsem ja ten spatny. Nemuzu nic delat. nedovolis mi to. Nikdy jsi mi to nedovolila. Tak co mam delat?"
4:38:00 Izabela: "Chceš tedy říct, že to všechno byla vlastně jen moje vina. Opravdu se nic nezměnilo."Dořekla avydala se zpět, minula jej bez jedineho pohledu
4:45:16 Jeremiasz: na hrbitov se zacaly snaset bile vlocky snehu. Divka prosla branou. havran, ktery na ni sedel, teskne zakrakal  a vznesl se k nebi. Muz osamel. vratil se k hrobu. Dival se dolu. jeho rty so pohybovaly, ale neuniklo jedine hlasite slovo. Kdo by umel odezirat, viedl by, jak rik:"vsechno je to tvoje vina, otce, i po smrti stojis mezi nama". Pohledl na penize, odvratil oci a odesel.  Na nahrobni kamen dosedl holub a teskne se dival za odchazejicim muzem.

---