Moje kočka Lisa

                                                                     Dáreček na svátek

 S vátek. Snad by se ani neměl slavit. Aspoň jsem to říkala, ale kdybych tehdy neměla svátek, nedostala bych malé černé koťátko. Lisa. "Dám ti k svátku koťátko." usmál se strejda. Zasmála jsem se a nastoupila do auta. To říkal vždycky. Věděl, jak je miluji. Ale tenkrát, když jsem se podívala zadním sklem na mojí sestru, rozbušilo se mi srdce a vyskočila z auta. Přitom se mi vybavila scéna, kdy jsme potkali raněného statného srnečka. Tehdy jsem také chtěla vyskočit, ale mámy ostrý hlas mě zastavil. Měla jsem slzy v očích. Ležel na silnici a díval se na mě. Nikdy na to nezapomenu. Sestra držela v rukou koťátko. To rychle vyskočilo, běželo domů a potom se objevilo na střeše. A nebylo samo. Mělo dvě sestry. "Vyber si jedno." vybídl mě strejda. Spolehla jsem se na instinkt. Prohlédla jsem si je a u jednoho jsem něco cítila. Ukázala jsem na ni a bratranec se po něm natáhl. Byla jsem štěstím bez sebe! Rodiče a sestra z toho moc velkou radost neměli. Sestra nikdy nechtěla kočku. Nenáviděla je. Když jsme odjížděli, rodiče mi ukázali jak vypadá půlhodinové kázání a po zbytek cesty mlčeli. Doma nás, nebo spíš mě, čekalo "křtění" kočky. Sestra na ní volala všelijaká jména, ale ona se ani neohlédla. Nakonec mě napadlo jméno psa kamarádky ze zahraničí. "Lisa!" vykřikla jsem. Tehdy se na mě podívala a šla pomalu ke mě. Rozplývala jsem se štěstím! Ale rodiče jí to jméno počeštili, takže se nejmenuje Lisa ale Líza. Hned od začátku se projevilo, že je jedlík, inteligentní a lumpatá! Ta třetí vlastnost jí stále ještě drží. U první vlastnosti: Máma jí dala k tlamičce misku s mlékem a Lisa začala pít. Pila a pila a pila, až jí musela máma odtrhnout. "Hele, když už nemůžeš, tak nepij." řekla jí. Pak se obrátila na smějícího se tátu. "Ona už nemůže a pije dál!" U druhé vlastnosti to bylo jiné: Z pískoviště jsem přinesla písek a než jsem tam stačila dát Lisu, skočila tam sama, sedla si a tak dál... Došlo to tak daleko, až vyndala před půl rokem křečka ze zavřeného akvárka. S naším morčetem si rozuměla ideálně. Ona utíkala a on jí honil. Když mu dala "facku", ohnal se. Nastal čas spaní. Košík na prádlo, dečka a můj "bulík" vytvořili pro Lisu nádhernou postýlku. Bohužel takový košík nechtěla. Spokojila se spaním na mé posteli pod dekou. Chudinka. Ani nemohla vyskočit na padesáticentimetrovou postel! Dala jsem k posteli šikmý polštář a pokoušela se usnout. Měla jsem ve zvyku pohybovat palcem u nohy. Lisa mě pozorovala. Co si myslíte, že se stalo? Vyrazila jako blesk, potom udělala hup a já jsem zařvala bolestí. Ano, ano. Kousla mě, potvora, do mého palce. A nejenom kousla! Neostříhali jsme jí drápy!!! Sestra se třískala smíchy a já skuhrala a smála se zároveň. Lisa na mě koukala, jako by nerozuměla. Ale tehdy jsem nevěděla, že je v ní něco víc!