Život je náhoda

Pokusím se zamyslet opět nad jedním citátem. "Život a všechno kolem nás je náhoda. Jediná jistota, která na 

tomto světě je, je smrt." Pokud se nad tím zamyslím a začnu opět od úplného začátku, tak zjistím, že to je opravdu tak.

 Život je opravdu náhoda. Už to, že jsme se vůbec narodili je obrovská, velká a krásná náhoda. Pokud půjdu až k 

samotné biologické stránce věci, a doufám, že se nebudete zlobit, tak si uvědomte, že jeden jediný okamžik dvou 

lidí – tatínka a maminky dokázal to, že jsme tady – Vy a Já a mnoho ostatních. Tady na tomto někdy krásném a 

někdy ošklivém světě. Ale jsme tady. Žijeme a život je přece dar. Krásný dar a s darem je nutné zacházet ohleduplně, 

pečlivě a šetrně. A je nutné o něj pečovat, bojovat o něj a chránit si ho. Ano, možná namítnete, že k životu, aby nový 

život vůbec vznikl, jsou zapotřebí vždycky dva. To je pravda. Ale musíme si uvědomit, že to když se ti dva v tom velikém 

světě potkají, je také náhoda. A jak velká a krásná náhoda. Vše kolem je náhoda. Jediná jistota, která na tomto světě 

je pochopitelně smrt. Smrt, která vše ukončí, uzavře a udělá velkou tlustou čáru úplně za vším. To ale není můj případ. 

Protože já věřím, že něco, někde kdesi tam nahoře, mezi hvězdami určitě je. Nemusí to být zrovna Bůh, ale něco, 

něco tam je. Nevím, co tam je, ale věřím, že tam určitě něco je. Něco hezkého, milého, příjemného a že tam je stejná 

nebo podobná planeta naší Zemi, kde také rostou kytičky, zpívají ptáčci, tečou řeky, rostou stromy... ale hlavně tam 

dále a znovu, možná i lépe a radostněji žijí ti, kteří už nemohou žít tady na Zemi. A věřím, že až přijde náš čas, že se 

všichni opět jednou, někdy v budoucnu, znovu setkáme, podáme si ruce a obejmeme se na uvítanou. Dál budeme žít 

ale už někde jinde, v jiném časovém pásmu a na jiné hvězdě či planetě... Nyní budu citovat druhý, také krásný a svým 

způsobem také pravdivý citát: "Všechno má svá pravidla, své zákony. Má je i tento svět a tím kdo jej určil byl čas. 

Po noci přichází den, střídají se týdny, měsíce roky a staletí. Lidé se rodí, prožívají své všední dny i chvíle které stojí 

zato. A když přijde jejich podzim přenechávají svět dětem. A ty pak jdou po cestě, kterou šli ti, kteří tu byli před nimi. 

Přesto se však zdá, že všechno není vždy stejné. Každý den nesvítí slunce, bouře nepřináší vždy zkázu, přátele 

nepotkáváme najednou..." Ano, podstatou celého dnešního světa je čas a zákony. Kdyby totiž nebyly zákony v naší 

společnosti a na celém světě, byl by zde nepředstavitelný chaos a zmatek. Vše musí mít tedy určitý řád a pořádek a 

pevně stanovená pravidla, dle kterých to může všechno fungovat. Důležitou složkou zákonů a pravidel je ovšem i čas. 

Každý zákon a s ním i společnost se totiž vyvíjí. A vyvíjí se postupně. To má na svědomí právě čas. Čas, který neustále 

plyne, plyne dál a dál. Každý zákon, který se objeví ve společnosti, je jako malé dítě. Potřebuje být hýčkáno a 

opatrováno. Postupně, jak plyne čas, tak zákon, stejně jako to dítě, se začíná vyvíjet a zdokonalovat. Teprve za čas, a 

může to být rok či několik staletí, se ukáže, že ten zákon už není třeba. Společnost totiž se nadále vyvíjí a jde dál 

časem a ukáže se že to, co zákon dříve upravoval, tak společnost se už chová automaticky aniž by to bylo třeba upravit 

zákonem. Tím jsem ovšem nechtěl v žádném případě říci, že když člověk odejde, že by ho nebylo třeba. To v žádném 

případě, protože to bolí vždycky. Ale každá smrt, v přírodě i životě lidském, vytváří prostor pro nový život. Stejně tak to je 

i se zákony. Přicházejí stále nové a nové zákony, které upravují nové a nové problémy, které se v dané společnosti 

vyskytnou. Nové nahradí staré…  A čas i život plyne dál…