Někdy cítíš se...

Jenom tak....

Někdy cítí(š) se...

 

 

Jako lilie, co vadne,

jako kůra odřená,

jako voda, která chladne,

jako kočka ztracená

 

Toulá se a vše je marné,

oči svítí, oči chladné...

 

A někdy jako žhnoucí hvězda

v popelu se propadá

co se zdá a co se nezdá

neví, nezná, nezvládá...

 

Na čelo jí kapka spadne

pod lampu se uchýlí

i když prší, ona vadne,

nejde dál. Snad za chvíli...

 

A někdy jako žhnoucí plamen

do podzemí vyletí

je si těžká jeko kámen,

tak vyhodí se do smetí.

 

Prší na ni..náladová

do mraků se zasměje

pod kůži se rychle schová,

studí, pálí, prostě je

 

s černým pláštěm, černou duší,

svítícíma očima,

pod tou tíhou srdce buší

a bílých řas si nevšímá

 

A cítíš se jak černé slunce

a jako svíčka zhašená

jako kámen studíš prudce...

...někdy cítím se tak taky já...

---