Okleštěná humanitou

Osleplá a zrohovatělá
Myšlenka o holi
Nejistě prochází se.
Po mýtině řídké,
Vystlané lupy,
V přebujelé krajině plytké.
V kvokající letargii
Změnila se dravost sokolí.

Ve stínu schodů nepolapitelných
Zarvžená zdviž odpočívá,
Řasa zkaleného oka,
Jež, znechceně, stoicky zívá.
Zachovalá však snadná příliš
Cesta k poznání
Kvádorovitým svým sokům
Potenciální,
Proti vůli své však impotentní,
Zákazníky nahání.

Vyčerpaná potence
Pod předponou proklatou krčící se
Z posledních sil
V křečovitých kleštích
Poníženou hrdost svírá
Není úniku z ostnatých drátů
Z klepet zahleděného štíra,
Jenž dočasný můj chtíč
V prohnilé kobce uzavírá.

---