Mikrospánek o konci minulého života

Sedím na atomovém hřibu a koukám se dolů,

když se vedle usadí uslintanej bernardýn.

Cejtil jsem, že na tom hřibu nás sedí mnohem víc,

ale viděl jsem tam jenom toho bernardýna.

Jsem rád, že ho vidím a tak přemejšlím,

jak se japonsky řekne "děkuji".

"doumo"? nebo "arigato"?

Vrtá mi hlavou, jaktože neumím japonsky.

To byly asi řeči, to o minulejch životech

a o tom, jak někde v nás ty vědomosti jsou.

Trochu na mě štěknul a vytrhnul mne ze zadumání.

"No, vidíš, ani mi nedošlo, že psi japonsky neuměj'."

"Díky, žes' příšel!"

Odchází, ohlíží se za mnou,

a když je daleko, vypadá jako Anděl v tunelu.

V tom tunelu, kde se protínaj' naše cesty.

Příští zastávka - Smíchovské nádraží.