tělo

Polekaná duše
a hladové tělo
jež do noci křičí
že tolik by chtělo

křičí tak zmatené
co vše mu schází
myšlenky bolavé
o stěnu hází

na kusy ztrhané
křičí mé tělo
aniž by tohle kdy
vyslovit smělo

křičí a pláče
pro touhu skrytou
je pozdě lítosti
nad duší zbitou

křičí a žaluje
doteků žádosti
prázdnotou zlámané
bolí až do kostí

Jen do snů zamykám
touhy své kůže
po horkých dotecích
silného muže

sobě jen přiznávám
zrychlený dech
v samotě střežené
vzrušený vzdech

v samotě za noci
své tělo hýčkám
ve snech jen propadám
žádosti hříčkám

k pocitu slasti
tělo když dospěje
teprv pak samotou
v pláči se zachvěje

Teprv pak bolí to
co v sobě zamykám
pro horké doteky že
do prázdna není kam

Zmatená závratí
probuzeného těla
do noci křičím zas
že teď bych tolik chtěla

- - -