Sonet o přicházejícím jaru

Šedé jsou prázdné noční ulice

a smutek jímž strach den uzavírá,

mdlé světlo čtvrti měsíce

v bezbranné touze, která neumírá.

Opilý, v obleku z plesové zábavy

společnost veselá jarní vzduch dýchá

nocí se potácí hvězdiček záplavy

zima je odkvetlá, dávná a tichá.

Ve zdech tmy a gotického chrámu

plačící panna v šatech tanečních

klečí, je sama v myšlenkách

za něhu, za lásku modlí se k ránu

za úctu, za rozum, věčný hřích,

za sílu věřit a žít v domněnkách.