Hastrman

V noci při měsíce úplňku

človíček divný na vrbě sedí.

Oblečení jak ze sekáče

na hladinu rybníka hledí.

Vlasy splihlé a nečesané

klobouk zmačkaný je halí.

Postavou žádný hromotluk

vypadá spíš jak klučík malý.

Rybí tvářička s vousky

lidského zvuku nevydá.

Ke svému brekeke

občas zakuňkání si přidá.

Hrníčky plné smutku

pod pokličkou mívá.

Příběhy podivné

každý z nich ukrývá.

Pár neplavců nezbedných,

občas láska zmařená.

Utrpení těch vězněných

stravu pro něj znamená.

Pentličky dlouhé a barevné

po stromech a rákosí věší.

Že hezké děvče na ně naláká

jak malé dítě se stále těší.

Poslední roky však hladoví,

kurzy plavání mu do zelí lezou.

Lidi láskou a životem zklamané,

doktoři včas na kliniku odvezou.

Co s ním bude neví a netuší

už i rybník pomalu vysychá.

Dušičky svoje zatím počítá,

kolik z nich si ponechá.

Jedné noci se podivil,

objevil totiž věc nevšední.

Na kraji hráze oznámení

a na něm razítko úřední.

Chudák hastrman nic nechápe,

po přečtení cedule brečí.

Napsáno tam velkým písmem:

,,Vstup a koupání na vlastní nebezpečí..."