O ní

O ní

Čeká až pozná svůj smích.
Ze srdce vycházejíc,
upřímný.
Rozběhne se vstříc
svým emocím, touhám.
Z příze svých šťastných pocitů
uplete ten šat,
jak pastva pro oči i mysl.
Ruku v ruce s hřejivým bezpečím,
usazeným na toku její krve.
Jako prve,
v sladké nevědomosti,
nepraskají kosti,
už jsou pevné dosti.
Jako tehdy,
za vlahého větru,
který chladil negativní toky mysli,
skrývající se v koutech smýšlení.
JSOU V NÁS..
Najednou zjištění,
hlasité pištění.
Vypískává to slovo:
R E A L I T A
krví zlita
je pryč ta naivita,
jako vykolejený vlak,
jež se opět rozjel
neznámo kam.
Muselo to přijít,
nůž do srdce,
těžká revoluce,
jako první poluce.
Škodolibý smích
procházející každým kouskem tvého těla,
to neviditelné nic
se směje.
Kam to spěje?
Neví, co se děje.
Pohltili ji, jak peřeje
pohltí malou loďku
do mrazivé vody
kruté pravdy.

---