Prostě úvaha...

Cítíš ten úsměv na své tváři? Něco tak krásného Tě hřeje i uvnitř Tvého srdce. Nedokážeš to popsat, ani říci proč se tak děje. Nejsi schopen určit příčinu, ale je to krásný pocit. Pocit štěstí, touhy, svobody a uvolnění. Jako by jsi byl celou dobu uzavřený v tmavé cele, ruce svázané, denní světlo už si nepamatuješ

a teď? Kolem Tebe tolik světla, krásy a volnosti. Najednou tolik času na věci, na které jsi si dříve ani nevzpomněl. Chtěl by jsi dělat tohle a tamto, nevíš kam dřív skočit. Uvědomuješ si, co je hlavní a dáváš si do pořádku svůj život. Tolik zapomenutých přátel, tolik nevyřčených slov. To jsi neřekl, tamto neudělal. Přemýšlíš, zda-li se Ti podaří vše napravit, dát do pořádku. Jak už někdo dříve napsal nebo řekl:“Láska bývá slepá“, či Ti jen dala klapky na oči ne růžové brýle.

Při poslední cestě jsi si je sundal, zahodil a také přísahal, že už nikdy. Nikdy nebudeš mít zavřené oči a přece. Už je to tu znovu a Ty ani nevíš, jak se Ti na nos dostaly, nebo kdo Ti je tam dal. Je to zvláštní, můžeš přísahat třeba stokrát, stejně Ti Tvé oči někdo aspoň přikryje, když už nemá po ruce něco, čím by je skryl úplně. Proč člověk sleví ze svých  nároků a životních cílů, když miluje? Má tolik snů a když přijde láska, je to jako by se přehnala smršť a po ní nezůstalo nic. Člověk je pak rád, že mu zůstal holý život a v lepším případě jeden jeho sen. Já vím, bouře nejsou vždy tak silné, aby dokázaly zničit vše. Může přijít i příjemný vánek a Tvé cíle Ti jen poskládat v jiném pořadí, ale nechá Ti je aspoň všechny. Záleží na Tvém výběru, ale také na štěstí. Musíš si stát pevně za svými cíly, zapustit kořeny a vydržet. Je zde povolen ohyb. Ohyb, ale ne zlom. zlom znamená konec, ale ohyb je kompromis.

Pokud Tě v životě potká jen vánek, pak se můžeš hýbat ve větru a nikdy nepadneš k zemi (pokud ovšem nepřijde dřevorubec a prostě Tě nepodřízne) a navíc ohyb nebolí. Občas přijde deštík a smyje vše špatné a odplaví pryč. Cítíš se zase šťastný. Nikdy jsem nepochopil obsah jedné písničky:“V lásce totiž vyhrává, ten, kdo má rád míň“. Vždy mi to připadalo kruté, zlé a sobecké. Ale teď asi na tom pravdy něco je. Milovat? Ano, ale dej si pozor, aby láska nepřerostla v závislost. závislost je nemoc a na nemoc se těžko hledá lék. Co si vzít sebou? Věšteckou kouli? Karty? Kostky? Nevím. Vezmi si rozum a všechny své smysly. Jasný rozum Tě nikdy nezradí. Dej si pozor  na bludičky

a zrádné močály, prospěcháře a intrikány. K hlasu srdce musíš přidat jasný zrak a rozum.

Láska znamená milovat, chápat, rozumět, odpouštět, věřit, doufat a pomáhat.

Láska znamená žít, aby jsme mohli žít, musíme milovat!