Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vrakoviště lidských osudů

09. 01. 2005

1357

Autor

Karabekian

Jako němé zvíře

připadám si,

když stojíc ve svitu

nevinně zářících hvězd

poslouchám

skřípání staré lucerny,

jejíž teplou zář

dlouho nikdo nespatřil.

V nočním tichu

ozývá se vytí psů,

jenž zní v uších mých

jako marné volání

o pomoc.

Na ztrouchnivělou zem

dopadá popílek

uhasínající cigarety

- stejně tak -

- pomalu, ale jistě

uhasíná v pěně smutné noci

život můj..

darkforlight

09. 01. 2005

Dát tip

nebude to tak zlé...že ne?:-)

Karabekian

09. 01. 2005

Dát tip

v takovýchto momentech přestávám doufat, natož tak věřit..

darkforlight

09. 01. 2005

Dát tip

až tak?...někdy chceme od života příliš...myslíme si, že nám něco chybí a...zkus být chvíli tiše , nesnaž se tolik a ...uvidiš:-)

Karabekian

09. 01. 2005

Dát tip

ok, pokusím se o další krok do tmy..

hmmm...víš dnes jsem měla docela hezkej den, což není zas tak obvyklé...ale nedokážu říct proč je mi dnes dobře...mám za sebou taky lecos a přišla jsem na to, že být spokojená znamená protě jen tak "být"...asi ti to v tom nepomůže, ale věřim, že ti bude líp:-)