Žijeme abychom zemřeli .. podruhé

...teda Kateřino...... já zvládnu anglicky leda tak Pratcheta :-). A to jen proto, že vím o čem to je. Všem doporučuju.

Jinak, zatím další díl snad zvládnu přes víkend.., ale neslibuji. *1620

Hvezdo: David Conway - 'Secret wisdom: the occult universe explored.' (London: Cape, 1985, ISBN 90-6229-014-0) Nemam tuseni, jestli to vyslo i u nas, ctu holandsky preklad z knihovny (Vilvoorde).

to obětování starýho kněze... to zase přivádí k pokušení uchovat svůj život, tedy udělat jakýsi revolution... jedině snad ve spojení s filosofií o bezvýznamnosti života, jehož jediným smyslem je sloužit bohům... ale i tak by to svádělo... i moudrý muž může být zničen mocí... ale to jen tak na okraj... vyvyjí se to dobře

Hvezdo, to by fakt nebylo spatny, ta pout poslancu, taky by se mi to libilo... Co se Ketce zdalo? Zanik Atlantidy? BTW: docetla jsem se dalsi veci o Atlantide, velka skupina Atlantidanu se pred tou katastrofou presunula zpatky do Afriky a pak pochodovali smerem na Blizky vychod, kde se usadili...

Kateřino, a kde jsi to našla? Proosííímmm :-) ... to s tím obětováním. Ono jeto těžké, žít v místech, kde všichni ví, že máte být mrtví. To by prostě nešlo. Kněz je v čase, kdy je obětován příliš starý na to začít někde jinde znova.

Moc se mě líbí slovní obrat ve větě "Pomocníci Zahradníka právě pálili trávu ...." A ten Atlandský kůň, není to náhodou bájný jednorožec? No a co se týče odchodu starého kněze, nezdá se mě to moudré řešení. Vždyť i staří atlantiďané museli vědět, že pokud nějaká informace chce mezi lidi, půjde tam i před smrtí toho daného kněze :o) A pouť poslanců, v dnešní době si to poslanci nemůžou dovolit. Můžou jezdit akorát překrásnými autobusy s neprůstřelným sklem. Vždyť by je vlastně půl obyvatelstva nepustila ani na zahradu, a někteří by jim místo chleba a sůl přichistali broky a hůl :o)) A který daňový poplatník by jim potom chtěl platit kremaci?? :o) (Mám divnou náladu, něco se děje a já stále nevím co to je. Šíří se to rychle, ale nemoc to není.)

nějak se to rozšiřuje... to už je spíš jak román(ek) než povídka... no uvidíme

...:-)).. a to jsem se ještě nedostal ke Ketce.. však uvidíte. Totiž abych pravdu řekl (a trochu prozradil z budoucího, ještě nenapsaného děje) ženy v té mé Atlantidě mají docela zvláštní ... no dobrá, nebudu prozrazovat ;-)

Ty jo, já chci pokračování :o)

Po-kra-co-va-ni!!!

Stane teď v čele církve. Jednou za čas, když je Kněz unaven tíhou úřadu, sejde se Král s Radou a zvolí jeho nástupce. „Budu muset vykonat očistnou pouť,“ pomyslel si. Šel ji už jako malý s Mistrem Hasem a tak věděl, co jej čeká. Projít zemí z východu na západ a pak ze severu na jih. Po cestě bude hledat odpověď na otázku kudy vést své další kroky, jak správně zastávat úřad Vrchního Kněze. Jakmile pouť dokončí, stráví tři dny rozjímáním a motlitbami v starém kamenném kruhu. Nikdo dnes neví, kdy a kdo opracoval a vztyčil na počest bohům ty obrovské kameny. Pořádají se u nich obřady i lidové veselice. Každý je zná a alespoň jednou k nim zašel, aby je viděl. Jakmile se vrátí zpět do města, bude vykonám obřad Zasvěcení. Starý Kněz bude obětován všem čtyřem bohům a nový nastoupí na jeho místo. Femal doufal, že jeho ten úřad nepoznamená tak, jako poznamenal Mistra Hase. Ještě v prvních letech se Has smál a byl veselý, teď je vážný a dlouho nikdo neviděl, že by se zasmál. Při hovorech s ním měl občas Femal dojem, jako by si Kněz chtěl odlehčit a něco mu říci, ale vždy si to rozmyslel a místo toho upadl do hlubokého mlčení. Šeptá se, že Vrchní Kněz hovoří s Bohy a Ti mu svěřují tajemství, která by obyčejného člověka zničila. Zavolal si Správce aby mu připravil jídlo, přikrývky a koně na cestu*. Druhý den ráno, ještě než vyrazil na svou pouť, zašel za Mistrem Hasem. Po dlouhé době viděl na jeho tváři úsměv. „Vítej, můj mladý příteli,“ pozdravil Mistr, když jej zahlédl. „Už dlouho jsi ke mně nezašel na kus řeči. Dobrá, dobrá, vím sám nejlíp, že pro představeného Řádu je těžké najít si chvíli pro sebe. Máš před sebou očistnou Pouť, s kým ji vykonáš?“ Zavěsil nad oheň konev s vodou, aby pro příchozího připravil teplý nápoj z listí Solova keře. „Děkuji za přivítání, Mistře. Cestu vykonám sám.“ Čekal na reakci starého muže. Nemýlil se. Ruka se zastavila na půl cesty k sušené droze. Mistr na něj upřel pronikavý pohled. „Nemůžeš přece jít sám. Cesta Ti musí pomoci rozpoznat nástupce a požehnat jej.“ „Vím, jaký je obyčej,“ posadil se Femal na pohodlnou lavici. „Přesto půjdu sám. Měl jsem sen, Mistře. Šel jsem sám a Bohové ke mně hovořili. Nerozuměl jsem jim, ale poznal jsem, že je jejich vůlí, abych šel sám. Radil jsem se v tomto směru s Melvou. Potvrdila mi, že je tak předpověděno. Nevím, co to znamená, to mi Melva neřekla.“ „To je zajímavé, ale pokud Vědma řekla, že je to předurčeno, nedá se nic dělat. Půjdeš sám. Že je to pro samotného nebezpečné víš sám dobře. Bohové nechť Tě provázejí.“ Postavil na stůl dva kalíšky s kouřící tekutinou. „Jak probíhají přípravy?“ „Správce vyslal pomocníky do odlehlých osad pro jídlo s pozváním k obřadu. Nenechají si to ujít. Šijí se nová roucha, během několika dní budou hotová. Čističi právě dávají do pořádku Chrám, jakmile to dokončí, začnou omývat Stěnu.“ Zamyslel se. „Mohli bychom vyhlásit jako hlavní cenu ve Vodním Bludišti účast na hostině a obřadu, co si myslíš, Mistře?“ Mistr se opět usmál: „Vidím, že se rychle učíš a mám z toho radost. Je potřeba ukázat lidem, že pokud se budou snažit, mohou jíst ze stejného stolu jako my. Než se vrátíš, nechám vyhlásit pět soutěží a jejich vítězové budou přizváni.“ Muži dopili nápoj. Spojovalo je dlouhé přátelství, hodně poznali, hodně si toho řekli. Proto i nyní byla nálada u stolu uvolněná. Věděli co přijde a že se to má stát. Obětování Bohům byla pocta. Ketka spěchala přes tržiště. Její oděv prozrazoval spěch. Kožené topánky nezavázané, blůza jen napůl. Vlasy vlály ve větru, jak je nedokázala spoutat ani zelená stuha, nejdelší, jakou Ketka měla. Spěchala za svou tetou, která jí jistě vysvětlí to, co právě zažila. Stála na terase, ponořená do vlastních myšlenek. Pomocníci Zahradníka právě pálili trávu a klestí. Snad za to mohl ten dým, snad na chvíli zaspala na sluníčku. Ale ten sen byl tak živý! Musí se zeptat své tety. Většina lidí za ní chodila. Pokud se nemýlila, tak se u ní občas konaly podivná sezení starých žen. jednou se na to zeptala, ale teta ji příkře usadila, že to ještě není její věc. Snad až pořádně vyroste a vychová několik synů. Přestože stará žena odmítala na některé otázky odpovídat, byla to právě ona, kdo dal Ketce nejvíce vědomostí. Už viděla její dům. Stál na rohu tří ulic, jen pár kroků od tržiště. Stále sem někdo chodil na návštěvu. Ketka pozdravila pokývnutím správce domu, jedním skokem zdolala tři malé schůdky před dveřmi a ocitla se v šeru chodby. Zamířila do pracovny. Teta seděla na poduškách, ruce před sebou a oči zavřené. Když zaslechla známé kroky otevřela je a usmála se na Ketku. „Copak Tě žene, že poletuješ jako racek nad rybářskou lodí?“ „Teto. Teto, já Ti musím něco povědět,“ vypravila ze sebe udýchaná Ketka. „Dobrá, dobrá, povíš děvenko, ale nejdříve si tady sedni a dej si šálek teplého meta. Sama jsem byla pro kůru z nejvyššího stromu až v Údolí Hadů. Pak mi povíš, jakpak se má Pevel, stejně na nic jiného nemyslíš,“ dodala s malou výčitkou. „Ale Teti, nejde o Pevla, vlastně jde o něj a taky nejde. Jde o všechny. Víš...“ „Zadrž, dcerko,“ přerušila ji žena. „Nejdříve se posaď, zapomělas na dobré vychování?“ přikázala. Ketka se zarazila ve svém horečném povídání a sedla si na podušky naproti. Poslušně na pokyn tety zhluboka dýchala, aby uklidnila rozehřáté tělo. Už odmala ji učila ovládat své tělo. Po chvíli si pozorně nalila vývar do šálku a pozvedla jej k rudým rtům. * zde musím podotknout, že pro zvíře, které Atlantiďané používali k cestování se koni podobalo možná tak ze vzdálenosti pěti set metrů. „Atlandský kůň“ je robustnější, nižší, kůži mu pokrývá krátká srst, na hlavě uprostřed má posazený jediný roh. A tu srst má světlou. Někteří jedinci i bílou.

Několik poznámek k Atlantskému uspořádání: Přijde mi od Atlantiďanů (těch mých) jako docela dobrý nápad zbavit se Hlavního Kněze, má-li jít do penze. Ono totiž takové zaměstnání s sebou přináší spoustu informací, které by měly zůstat k dispozici pouze člověku toto místo zastávající. Stalo by se jinak, že když odejde, využíval znalosti a známosti, které během svého působení získal. A navíc, být obětován je přece pocta (teda aspoň pro atlantiďany). Stejně tak ta tradice s Velkou Poutí. Představte si, že by všichni poslanci povinně prošli naši zem pěšky z jedné strany na druhou. Ani by to nemuselo být křížem krážem (samozřejmě v létě :-)) Potkali by se aspoň a normálními lidmi, nocovali by u nich, jedli ze stejného talíře, slyšeli by, co je trápí, nad čím přemýšlí. Dokázali by rozeznat specifika jednotlivých oblastí. Jinak smýšlí rybář, jinak pasák ovcí, že ano. Žili by ten čas z toho, co dostanou od lidí. Nemám strach, že by zemřeli hlady, vždy se najde dost lidí, kteří chtějí poznat (mají-li možnost) člověka, jenž bude po dost dlouhou dobu rozhodovat o jejich životech. Nevím jak vy, ale já bych si s ním docela rád popovídal.

„Mistře Hasi! Mistře Hasi!“ volal mladý novic. Hlas se odrážel od kamenných stěn chrámu a v ozvěně dozníval kdesi v bludišti širokých chodeb. Mladíkovy bosé nohy s pleskáním zdolaly poslední schodiště. Ocitnul se tak v honosnější části chrámu, kde všude na zemi ležel příjemně teplý koberec osvětlovaný úzkými, ale vysokými průzory. Ze stěn na něj shlíželi bohové. Hned u schodiště se na levé zdi uvelebil Ocean, bůh moře. Mistr malíř jej vyvedl v tyrkysově zelených barvách spolu s teple oranžovým západem slunce. Jeho oči byly upřeny na protější stranu, kde právě jemu kněží obětovávali statného muže. Muž byl přivázán k oltáři, okolo kterého byly postaveny čtyři velké nádoby s vodou. Kněží do každé z nich vkládali jednu mužovu část. Ocean byl nakreslen jakoby z moře pozoroval obřad. Na zemi ležící koberec mezi oběma vyobrazeními měl zelenou barvu. Na další části, oddělen od Oceana jednoduchými dveřmi, přivítal mladíka pronikavý pohled Sola, boha ohně. Rudý koberec spojoval jeho plamenný výjev nalevo se známým obrazem Obětní Stěny napravo. Nyní okolo oltáře stály čtyři černé nádoby naplněné olejem. Z nich vystupující plameny se proplétaly mezi sebou, osvětlujíce černé vlasy obětované ženy. Rudá krev stékala po stěně zatímco jeden kněz poléval ženu olejem a druhý stál vedle se zapálenou pochodní. Další v řadě byla Paen, bohyně vzduchu. Její blankytná postava se vznášela nad modrým kobercem přes obě stěny i strop. U oltáře místo nádob byly tyče a na nich dlouhá modrá látka vlající ve větru. Na páté a nejvyšší tyči bylo nabodnuté srdce dívky, k níž se právě slétali velcí ptáci. Poslední část chodby patřila bohyni Eovin, bohyni země. Mistr malíř zde použil podle zvyklostí černou, zelenou a hnědou. Její postavu představoval starý strom s bohatou zelenou korunou a hnědýma očima. Na protější stěně nebyla vidět u oltáře žádná oběť. Jen čtyři nádoby s hlínou, kněží s hnědými rouchy, jak stojí okolo jámy před oltářem. Obyčejně ji zakrývá plochý kamen, ale nyní byl kámen pryč a u ústí díry ležela zmačkaná zakrvavená blůza. Mladík minul Eovin a zahnul za roh. Možná neuhádnete, jak se tomu místu říká. Že ne? Schválně si tipněte. Koho napadla Chodba Bohů připíše si bod. Novic poslal tichou motlitbu k Paen. Pozvedl oči a hrozně se vylekal. Přímo proti němu se zjevil Mistr Has. Mistr Has zaslechl volání ve chvíli, kdy ze své místnosti pozoroval slunce stoupající nad obzor. Přemýšlel nad obřadem bohyni Eovin. Blížila se doba sklizně a je potřeba si ji patřičně naklonit, aby úroda naplnila prázdné královské zásobárny. Už delší dobu nechytili žádného zloděje. Koho tedy přivedou na Obětní Stěnu? „No, určitě se někdo najde. Vždycky se našel,“ pomyslel si Mistr Has a vykročil vstříc hulákajícímu chlapci. Stoupl si do stínu hned za Chodbu Bohů. Na tváři se mu objevil lehký úsměv. Dnes se příjemně probudil a měl proto rozvernou náladu. Jakmile novic vyšel zpoza rohu vystoupil ze stínu. „Uuhhgghh.....jaj.....,“ vypravil ze sebe vylekaně mladík. „Čeho se lekáš?“ zeptal se nevinně Mistr Has. „Podle roucha vede tvé kroky bohyně Eovin a tak se přece nemáš čeho bát. Pokud jsi ovšem neprovedl nějakou špatnost. Přiznej se, uleví se Ti.“ Zamračil se. Vzápětí, když viděl zděšený nic nechápající výraz, začal se nahlas smát. „Vy si ze mě utahujete,“ stěžoval si udýchaným hlasem. „To není fér, jsem ještě malý.“ „Malý? Podle mě jsi dost velký na to, abys svým halekáním vzbudil půl města,“ odvětil s úsměvem starší muž. Šlachovitou rukou si přitáhl hnědé roucho: „Tak co mi neseš za novinky? Podle všeho se na pobřeží objevila obrovská chobotnice, nebo rybáři ulovili Krakena, že?“ Na chlapcově tváři se rovněž usadil úsměv. Je-li váš představený v dobré náladě, není proč si stěžovat. „Chce Vás vidět Král.“ Mistr Has trochu zvážněl. „A copak mi chce, naše hlava pomazaná, sám On Zvolený, všemi opěvovaný?“ „Nevím, Mistře, jeho pobočník mi pro Vás předal tuto tabulku,“ vytáhl plochou destičku ze čtyřbarevné látky. Muž si pozorně prohlédl látku i destičku. Obyčejně, pokud kdokoliv posílal vzkaz knězi, zabalil destičku do látky příslušné barvy. „Víš co chlapče? Mám před sebou dlouhou cestu. Budeš mi dělat pomocníka.“ „Ale Mistře.....“ „Neboj se,“ nenechal jej domluvit, „to zvládneš. Jsi dostatečně připraven, sleduji Tě už nějaký čas. Jak se jmenuješ?“ „Femal.“ To se stalo před více než třiceti lety. Mistr Has byl tehdy Králem jmenován na Vrchního Kněze a Femal s ním vykonal očistnou pouť. Nyní sám držel v rukou destičku, zabalenou v látce všech čtyř bohů.

A co Pevel??? Fakt dobry, budto mas opravdu bujnou fantazii, nebo jsi povolanim historik :-))) Umis!! *

Kateří: víš, nic není tak jednoduchý, aby se dalo označit jako dobrý a jako špatný. Jednou to použiješ dobře, jindy špatně. Ale každá moc svádí k používání. Proto si myslím, že je lepší nejdřív naučit ovládat sám sebe. Víš, vždycky jsem chtěl být kouzelníkem, mít další schopnosti, umět měnit svět a lidi. Ale když jsem se to zkusil učit, napáchal jsem dost velký škody. Ale to o čem mluvíš ty není nebezpečný. Jen tě to nesmí zavést příliš dál. Jednou mi jeden čaroděj řekl, že první pravidlo magie, je ji nepoužívat...

Merle, vsechno co v tomhle smeru delam, se tyka jenom mne, vubec me nenapadlo kohokoliv nebo cokoliv menit ci ovladat, jedina vec, ktera se mozna zmenila, je muj vlastni pohled / nazor na deni kolem. Umet se rano vzbudit v urcitou hodinu je prakticka vec, hodilo se mi to hlavne kdyz jsem byla au pair a nemohla jsem pouzivat budik, protoze bych vzbudila ostatni (a navic spatne slysim). Lucidni sneni je ciste osobni zalezitost, zadna magie, ani cerna ani bila (rozdil mezi tim neznam). Nemyslim, ze by mi obcasna meditace davala nejakou moc, ktere bych mohla zneuzivat :-))) Jen se snazim trochu zvladnout samu sebe, neni duvod k panice!!!

Merle, takže pod temnou kdysi byla bílá? Pripomínáš mě toho paladina, o kterém jsme mluvili. Jenže jsi v půli cesty :o) Kateřino, tak ty už taky nepoužíváš budík? hmm dobrý :o)

Eternal: šedá, to je ta barva... :-)))

....jeeee, lidi, právě mě něco napadlo (dobrá, už je to dýl a začal jsem na tom už dělat). Vypadá to na brzké pokračování. A vězte, že pžekvapení přijdou! :-o) ..tak mi do zítřka vydržte, slibuji, že už něco vypachtím.

Copak my, my vydržíme, ale co Pevel? :o)))

víte lidi, s takovýhlema věcma je třeba velice opatrně... já radši nejdřív hledám nějakou tu moudrost, než se zaplýst se schopnostma o kterých nevědět, kdy je použít...

Merle a děláš moc dobře, jen si přeju, abys nacházel nové a nové moudrosti :o)

Merle: Jako treba napriklad? Ja bych se nikdy nepustila do cerne magie a podobnych veci, zatim jsem parkrat zkusila hladinu alfa abych se treba rano sama od sebe vzbudila v urcitou hodinu, dal jsem se vlastne jeste nedostala... jo a taky jsem si jednou zapsala sen jako trenink na lucidni sneni... kdepak, ja jsem opatrnost sama! Tu astralni projekci si ted ctu (no, buh vi, kdy se k tomu dostanu), vypada to opravdu zajimave.

A která magie je bílá a která černá?

hmmm ... taky se mrknu na tu Makiji :-)

bože jen tam hvězdo nepoužívej takovýhle profláklý duchní romantický nesmysle... Eter: vidět aury by bylo hezké... stejně tak různé kizenze. Ale zatím mám jiné priority... ale ty se pilně uč... jednou se třeba staneš mým guru :-))

Merle!!!! Eternale, rada bych to zkusila, posli mi prosim tu adresu! Diky, K.

Merle, a padla kosa ná kámen, že ano? :o)) Kateřino tady je, ale moc z toho nezblbni: http://members.tripod.com/~Jiri_Starha/frmain.html Příjemnou zábavu. *1620 nějak nás hodně napínáš, nemyslíš?

Eternale, koukam ze ta astralni projekce by taky stala za pokus :-)) Vrham se na to!!!

Kateřino vrhej se na to opatrně, hlavně se nám nezvrhni, neb bychom tu všichni plakali :o))

Kateřino. Asi to bude pravda, když o tom lidé mluví. Já vidím jen to co vidím, a nejde to tak jednoduše popsat. Když se stoustředím tak kolem lidí vydím takové obaly, větší menší, jsou průhledné, něco jako tetelící se teplý vzduch. No to je to co jsem viděl vždycky, ale nijak speciálně si toho nevšímám, nikdy mě to k ničemu nebylo. No a tuhle jsem narazil na stránky o aurách, kde popisovali celý návod jak se naučit vidět barevné aury všeho. Je to spíš založeno na spektrálním vidění, kdy se odraz světla štěpí a mozek to zpracuje na tu a tu barvu. No dám příklad, když se soustředíš na modrou barvu, ať už je to cokoliv, tak zjistíš, že na okrajích, tam kde ta barvička končí je žlutý pruh. Je stršně malý když ho nevnímáš a když se nesoustředíš. Ale jakmile na to začneš myslet, tak tu žlutou uvidíš. Hlavně to nezkoušej na monitoru, vem si něco jednoduššího, třeba modrý obal knížky nebo tak. A čím méně světla tím víc vidíš aury. Když se naučíš vnímat barvičky, tak se to dá rozvynout i na věci a nebo živé organismy. Popisují to jako záhadu, ale podle mě je to obyčejná věc, kterou už vůbec nenvímáme, poněvadž lidi nechtějí vidět a vnímat, lidi se pořát někam ženou a nevnímají ty drobnosti, které jsou tak úžasné. Pokusím se Ti sehnat tu adresu, jestli máš zájem :o) Jak říká klasik, nejdůležitější je učit se učit se učit se :o))))))))

Jestli je tam už devět dnů tak to bude mít pořádnou žízeň a hlad. Jen aby nám chudák Pevel neumřel :o)) Kateřino, mě se těch snů v poslední době zdá tolik, že už si je ani nepamatuju. Jestli chceš, nějaké sny Ti pošlu, to ještě snad dovedu :o)) Tuhle jsem byl na služební cestě, a neměl jsem co dělat jinýho než jsem se na všechno koukal a vnímal jsem ty berevné aury, které mě nic neříkají. Ale dalo to chvilku soutředění než jsem ty aury viděl :o) Ještě že kolega nevěděl co dělám :o) Na lidích jsem to ještě nezkoušel. No musím po vzoru Tebe to vyzkoušet. Začnu u bráchy. :o)

Pry kdyz nekdo vedome lze, v jeho aure se objevuji zlute zablesky a kdyz nekdo vubec zadnou auru nema, v blizke budoucnosti zemre (nemoc nebo nehoda). Podle barvy aury se take da poznat zdravotni stav a dusevni rozpolozeni atd. Jak to delas, ze je vidis??? Pry se to da naucit...

:-).. hezké, Kateřino, hezké, jenže moje přítelkyně mi několik dní zpátky vnucovala něco podobného... :-o). Že prý by to mohlo skončit něco, jakože se chtěl utopit, celý nešťasný, hladový na sluníčku, zažije klinickou smrt, potká se jako duch s Ketkou, ale nakonec jí řekne, že ještě není jeho čas. Kolem popluje loď, vyloví ho a zachrání. Píšu to strašně zjednodušeně, Verze jak mi ji teď tady Akráša líči je mnohem propracovanější. Jo, ale já si do Pevla kecat nenechám :-)... jen nevím kdy se k němu zase dostanu. Snad o víkendu. Tak se zatím mějte hezky :-)

Kateřino, máš zajímavé sny. Mě se ještě o smrti snad nikdy nezdálo. Mě se zase hodně často zdá, že mám svou mysl tak silnou, že díky ní dovedu pohybovat věcma a nebo někoho pomyslně uchopit a vznést ho do vzduchu, a nebo sebe. Kolikrát jsem ve svých snech létal. A to se výšek bojim. :o)) Tvé bláboly se mě líbí :o) Dal bych tip :o))))) *1620 No to vůbec není špatná verze, ale je to na Tobě, takže buď si z toho něco vezmeš a nebo to uděláš po svém. Já Ti věřím. Vždycky jsi to zvládl. Už se těšim jak to teda dopadne. Zatím čauky.

Hvezdo, mas pravdu, hlavne se toho Pevla konecne ujmi nez ti ho sezerou zraloci, uz je na tom voru devet dnu!!! :-))) Eternale, diky za tip, mas to u mne :-))) Ja bych si rada ve snu zalitala, ale nedari se mi to, vetsinou se mi zdaji silenosti... a telekineza, to tak umet!!! Momentalne se pokousim videt auru kolem docentu kdyz se nudim na hodine, uz jsem zahlidla par bilych a svetlezelenych fleku, ale nic moc...

Kateřino, jaký sen? Povídej :-)...

Zdalo se mi, ze jsem umrela!! Nejzajimavejsi ovsem bylo, ze jsem si v tom snu ani nevsimla, ze jsem umrela, az po nejake dobe mi doslo, ze nemam telo a ze jsem tedy asi mrtva. A pak jsem videla mojeho partnera (v tom snu) jak je hrozne nestastny a snazila jsem se mu rict, ze tam porad jsem, ale on me samozrejme nevnimal. Bylo to silene smutny!!! Tak me napadlo ze neco takoveho mohla prozivat ta Ketka, vznasi se jako duch nad hladinou oceanu a divi se a najednou vidi vor a na nem Pevel roni horke slzy za Atlantidou a samosebou za Ketkou no a Ketka se mu pokousi vysvetlit, ze je u neho a ze je v poradku a tak. Pevel ji samozrejme nevidi, ale muze vycitit jeji pritomnost. To mu da nadeji a silu aby se nevzdaval a doplaval na tom voru az na pevninu. Ketka ho doprovazi dokud si neni jista, ze bude zit dal a rozlouci se s nim, treba se mu zjevi (jako zaver filmu 'Ghost' s Patrickem Swayze) a vykroci k svetlu. Pevel vykroci do noveho zivota... Jezis, to je sileny, co to tady blabolam??? :-)))

Eter: přemýšlel jsme o tom, a jen spojoval existující... předem s ničím nepočítal, ale ve všem používal podobný principy (zákony), což mu to umožnilo... ale nic víc.

Merle, někdy o tom dáme řeč, trochu jsi to vystihl v těch principech, ale přeci jen nevím kolik jsi toho o něm přečetl. :o)

Koukni, pokud nenajdeš, můžu dovést a zapůjčit :-) ... jo, a Pevel se tedy vyškrábal na ten vor na chvíli na něm zůstane. Ten pohled na mořskou hladinu mu vzal všechna slova. Až je najde, budeme pokračovat dál..:-). Mám zatím jen kousek, bo času je málo, ale budu se snažit informovat, jak se má. ...právě dostává hlad.

Eter: taky jsem to četl všechno... takové Ocelové jezkyně... mňam BTW: spíš než aby to vznikalo jako celek, to pak propojil...

Kateřinko mrkni :o))) Merle, Ocelové jeskyně jsou prý nejlepší z robotů, a já je ještě nečetl. Ty snad jediný jsem nečetl. Četl jsem jen narážky, které na ně psal jen sám Asimov. Ano, Merle, zdá se, že ke konci své tvorby vycházely dílka, která doplňovaly mezery mezi roboty a Nadací. Ale kdybys nad tím chvilku přemýšlel, tak bys zjistil, že to není možné tak udělat, pokud s tím při psaní nepočítáš. Tudíž z toho plyne, že v autorově hlavě byla celá ta budoucnost již načrtnuta, a až potom ji v knihách dokresloval. (Hvězdo, promiň, že jsem se tady rozepsal o Nadaci a o robotech, jsem to celý já)

Hvezdo: tenhle vikend jsem mela inspiracni sen, porad premyslim, jak to aplikovat na Pevla, mohlo by to byt docela zajimave... mejte se na pozoru... :-))))

Kateří: to je věc víry, tudíž nejsou argumenty. Přiznávám, že na to trošku věřím (teda možná že jen chci) Dostal jsem se sem přes nejčtenější díla :-)) Jó kde jsou ty časy, kdy jsem se zažíral do Nadace... chvíli mi to dokonce přišlo jako nejlepší, co jsem četl.

Néééééééé, neberu ti Pevlíka!!! Aha, ono to tak vyznelo, melo to byt 'vymýslím' pritomny cas, s vymyslim v budoucim case to opravdu zni, jakobych ti ho brala :-)) Asi vazne nainstaluju cestinu... Merle: ne ze bych verila jako verici nebo co, proste tu moznost, ze lidska duse proziva X zivotu v minulosti a v budoucnosti beru do uvahy, coz neni tak spatne, protoze me to nuti uvazovat o tom co delam a proc to delam a jake to bude mit nasledky a jak tim pusobim na moje okoli atd atd, podle mne je to druh zivotni filozofie, víra je prilis silne slovo :-))

Ano přečetl jsem celé 3 knihy z trilogie, následovaly 2 dodatky, v podobě dvou knížek, potom Předehra k Nadaci, a pak ještě asi 3 knížky, které s Nadací nepřímo souvisejí. Nasledně jsem si všiml, že všechno co I. Assimov napsal souvisí nepřímo s Nadací, a tak jsem přečetl i část knih (románů) o Robotech. Tuším 4 - 5 a pár svazků povídek. I. A. zmapoval kopletní historii vývoje robotů od konce 20. století až po objevení cizího druhu v Galaxii, kdy Nadace umírá a rodí se Nová říše. (tuším že to je něco kolem roku 30.800 po Kristovi. Přibližne 800 let po založení Nadace) Dál už I. Assimov nepsal, poněvadž zemřel. Nikdo se nenašel, kdo by si troufl jeho ságu Nadace a Robotů převzít a dotvořit. škoda :o( Je to geniální, když si člověk uvědomí, že trilogie Nadace je jen úsek z jeho velkého a dlouhého příběhu o budoucí historii lidstva za pomocí robotů. Uff, nejde mě doma internet :o( A v práci sem tak často nemohu.

Urcite jsem kdysi jednoho Asimova o robotech cetla, bylo to docela zajimave... kouknu se po tom v pondeli az pujdem do knihovny :-))

Kateřino, hladina je v pořádku, což o to, ale to co plavalo na ní......

...na ktere zalostne pluly pozustatky cele jedne civilizace. Z nebe se pomalu snasel vulkanicky popilek pokryvajic vsechny kolem plovouci predmety vrstvou cerne lepkave hmoty. 'Svaty Beliale!' vykrikl Pevel v uzasu, 'co jsme to udelali!?' Odpoved vsak samosebou neprichazela... Eternale: no jo, ja to vlastne vim :-)) To si musim jednou precist!

žjóva... teda prozaik si znatelně lepší... taky se hlásím o avíza. Je to sice trochu jednodušší, ale mohlo by se to vyvinout dost dobře... BTW: Kateří, proč myslíš, že si za to mohli sami? o tom zatím zmínka nepadla... a popsaná technika tomu nenasvědčuje.

..tak tak, nenasvědčuje :-), naštěstí, inak bych toho hrdinu neměl moc rád a nechal bych ho plavat mezi elektrickými šoky hejna rejnoků....

..jo a Nadace je super :-). Eternale, četl jsi všechny díly?

Merle: mam knizku plnou transkripci z regresi a progresi do minulych a budoucich zivotu od lidoopu az po seste tisicileti, je mezi nima i zivot z Atlantidy. Neni to prvni knizka o regresich co ctu, zajimam se o to uz dlouho. Spousta veci se z toho pohledu da mnohem lepe pochopit, treba to, ze si za vsechno co nas v zivote potka muzeme sami. Zni to neuveritelne, ale je to tak :-))) Nemusis tomu verit, ale pockej az umres!! (Jak jsi se sem najednou dostal?? Nemohl jsi dostat avizo...)

Kateřino, co je to přesně regrese? A ta kníéžka by mě docela zajímala....

ještě avízo.. abys sem i zavítalaaa :-)

Regrese ja navrat do minuleho zivota v hypnoze, clovek ten minuly zivot jakoby znovu proziva. Ta knizka je 'Reïncarnatie en levenslot' napsal to holandan zijici v Nijmegen, Pieter Barten, bohuzel nemam tuseni, jestli to bylo prelozeny do cestiny. Taky o tom pise Raymond Avery Moody a Elisabeth Kübler Ross (ty prelozeny jsou, koukni se do oddeleni literatury faktu az budes priste v knihovne). Vymyslim co se bude dit s Pevlem, jen co na neco prijdu, dam to sem :-)))

...jééé Kateřina mi bere mého hrdinu!!!..... BBbéééééééééé,,.... :-o)

...tkže pokračování...:-).... Vodní tunel nebyl dlouhý, vlastně hned po několika metrech vyústil do velkého bazénu. Stěny z modrého mramoru vrhaly ke dnu paprsky zapadajícího slunce. Když Pevel s Ketkou vyplavali na hladinu, zjistili, že jsou u vstupu do vodního bludiště, obklopeni davem jásajících lidí. Každý správný Atlantiďaň má moře v krvi a proto jsou vodní soutěže velmi rozšířené mezi všemi vrstvami obyvatel. Bludiště je díky své obtížnosti, monstróznosti a samozřejmě taky díky cenám, velmi oblíbené a sledované. Umožňuje mimo jiné chudým získat jídlo aniž by museli žebrat a naopak bohatým levnou zábavu. Správci velkých domů si tam chodí vybírat pomocníky. A Pevel před časem díky němu získal práci na Stěně a ......teď i Ketku. Stali se dvojicí dne. Dokonce kněží rozhodli, že cenu darují oběma. Dostali tak dvě stejné dýky s vyřezávanou rukojetí z černého dřeva. Mistr kovář musel přes noc dodělat druhý nůž, aby cena mohla být předána. Oba je nosili stále u sebe. Pevel sáhl k pasu a nahmatal tvarovanou dýku. Aspoň, že tu má u sebe. Než se mu podaří vrátit se zpátky domů, mohla by se hodit. Zvažoval, jestli opustit na moři kymácející se postel nebo plavat dál. Spát se na ní nedalo. O kus dál na západ zahlédl něco jako malý ostrůvek. Ponořil se do již ztišených vln a plaval tím směrem. Jak se blížil, rozpoznal vor, jaký se používá pro převážení nákladů přes řeku. Obyčejně na něm bývá příbytek převozníka a různá zařízení pro uskladnění nákladu. Nyní z něj zbyly jen holé klády, svázané říční trávou. Chytil se za okraj a vyhoupl se nahoru. Vor byl mnohem stabilnější. Mohl se tak konečně pořádně rozhlédnout, aniž by bojoval s rovnováhou. Rudé zapadající slunce osvětlovalo pohled, z něhož se Pevlovi sevřelo srdce.

...sakryš.. mám v tom chyby :-)) a ještě k tomu stylistické. No nedá se nic dělat. Jednou to pak budu muset celé přepsat :-)

jaky pohled? siroko daleko kam jen oko dohledlo netycna sediveocelova hladina Atlantickeho oceanu...

Katerino, Nadace od I. Assimova.

Já jsem někde říkal že jsem literární barbar, ale nikdo mě to nechce věřit :o) Ale jsem velice rád, že máte starost o moje vzdělávání :o)) Je to asi tak 5 let, kdy jsem přečetl svou první knihu, a to od začátku až do konce. Zní to až neuvěřitelně, že? :o)) *1620 jen abychom to vydrželi být tak dlouho napnutí :o)

*1620: nezapomen dat avizo, jsem zvedava :-)) Eternale: aspon mas co objevovat :-)) Vis, ze ti tak trosku zavidim? Co to bylo, ta tvoje prvni knizka pred peti lety?

Eternale, nelekej se, to jsem nenapsala ja!!!! To je takovy mluveny uvod k pisnicce 'Posledni Moravan', hadej kdo to napsal a zpiva (a hraje na kytaru) :-)))

Hádám Tebe Kateřino :o))))))

prece Karel Kryl, kdepak ja :-)))

Já znám akorát Pavla Krylla, je to můj podřížený :o))

Tak to teda mas co dohanet, uhanej sehnat album 'Bratricku zavirej vratka' a pak si budem povidat dal :-)))

Teda, Eternale... takové mezery ve vzdělání? To jsou věci...... Sežeň si aspoň pár CD, LP folku... nebo ještě líp, vidím, že Tě budu muset vytáhnout na nějaký festival. Tak zatím, nevím, kdy stihnu další pokračování, ale snad vás nebudu napínat dlouho :-) *1620

Osmého listopadu šestnáct set dvacet u letohrádku Hvězda na Bíle hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec, moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže. Píseň nazvaná Poslední Moravan. Zajimavy zavod, neco jako Fort Boyard :-))) Uz se tesim na dalsi pokracovani...

Kateřino, bravůrní, až mě z toho vyhrkly dvě slzy z každého oka. Hvězdo, jen tak dál. jsem taky napnutý.

*1620 skvělý, ale koukám, že by to bylo na celou knihu, uvažuj o tom. Vím že máš času málo, ale uvažuj. Kateřino, jsi si tak jistá?

No dobre, mohl by nekam na te masivni posteli doplout a zacit novy zivot, do toho by se zapletaly retrospektivy ze zivota na Atlantide... to by fakt mohla byt kniha... Co tomu rikas, Belohorska Hvezdo?? :-)))

Hele Hvězdo, další, kdo si všiml že jsi Bělohorská :o)) Kateřino, v poslední době nějak válíš :o)

ještě avizo

Ale kdyby se Ketka (stihli se představit) postavila na jeho ramena....... Zkusil jí vysvětli svůj plán a ona souhlasila. Postavil se těsně ke kameni a Ketka mu položila ruce na horkou kůži. Projelo jím vzrušení. Byla opravdu krásná a navíc při plaveckých soutěžích toho na sobě moc nenosíte. V mžiku mu stála na ramenou. Stále to nestačilo na dosáhnutí klíče. Opatrně tedy stoupla na jeho hlavu a Pevel vztyčil ruce dlaněmi nahoru. Ketka se rukama přidržovala kluzkého kamene. Chladil ji do prsou, jak se po něm posunovala směrem na horu. I ona cítila vzrušení. Už dlouho se nikomu nepodařilo tento klíč najít, a navíc, ten mladík...... Ještě kousek.... podařilo se jí zachytit prsty za vrchní okraj kvádru. Jednou rukou se jej držela, opatrně našlápla na Pevlovu nataženou dlaň, natáhla se....a druhou rukou vzala ze sošky klíč. Sešplhala dolů a celá udýchaná se opřela o Pevla. Ten ji od radosti objal. Doteky v nich vyvolali chvění a touhu. Jejich oči se setkaly a hned na to i ústa. Klíč vypadl Ketce z ruky a se zacinkáním dopadl mezi kameny. Horkost jejich těl by se dala srovnat se sopkou před explozí. K ní i během chvilky došlo. :-). (jako autor nebudu zabíhat do podrobností. Prostě následujících dvacet minut bylo prohlazeno, dotekováno, prolíbáno, uvzdycháno... a rozhodně tyto minuty nebyly pro oči kněze, který je se zájmem sledoval skrz tajný průzor ve stěně). Milování s Ketkou bylo úžasné, Pevel byl unešen tou dívkou. Domluvili se, že se pokusí najít zelené dveře a nebudou ztrácet čas jinými klíči. Tedy, snad jen těmi, které budou snadno dosažitelné. Jiný východ z jeskyně nenašli a proto se ponořili do tunelu, jímž připlavali. Po milování nebylo vůbec jednoduché ten dlouhý tunel zdolat. Jen co se vynořili na hladině, rozkašlali se a na chvíli si odpočinuli. Seděli ruku v ruce a nebýt závodu, milovali by se dál. Jen co popadli dech, vyrazili dál. Propluli snad deset jeskyní, v jedné potkali jiného plavce, ale zelená runa nikde. Našli společně tři klíče a bez potíží je získali. Při závodu se nepočítalo, že plavci budou spolupracovat. Na druhou stranu, pravidla to dovolovala. Ke dvěma z těch klíčů našli i dveře a budou se mít po závodě o co dělit. Už je zaplavovalo zklamání, stále nemohli najít ty správné a gong zazní jistě co nevidět. Měli by se ubírat k východu. Vydali se proto zpátky, hned jak poprvé zazněl. První zadunění znamenalo, aby se plavci pomalu začali vracet. Druhé, dvojité, že mají nejvyšší čas a rozhodně si pospíšit. Kdo doplaval až po třetím zadunění měl smůlu. Už byli téměř před východem , když zahlédli na stropě malinké dvířka. A na nich..... zelená runa! Rychle k nim připlavali a zkusili klíč. Podle očekávání jím zatočil v zámku a dveře povolily. Za dveřmi byl úzký tunel vedoucí vzhůru. Jak se tam dostat? Jedině opět vyzvednout Ketku. Chytil ji za pas a pomohl ji protáhnout se dvířky. Zachytila se konce tunelu a pomohla Pevlovi taky nahoru. Vydali se chodbou, která vedla šikmo nahoru. přišli do malé místnosti, když gong zazněl dvakrát. Místnost byla čtvercová, na každé stěně výklenek s podstavcem. Uprostřed byly zda na zemi položené sochy. Byl tam bůh moře, ohně a bohyně vzduchu a země. Co to mělo být? Nechápal Pevel s Ketkou, že by měli ty sochy postavit do výklenků? Ketka vzala nejbližší sošku a postavila ji na nejbližší podstavec, když si všimla vytesaného znaku ohně. Vzala tedy sošku boha ohně a postavila ji tam. Společně pak postavili sošky na příslušné podstavce. Ozval se zvuk skrytého mechanismu. Sošky zmizeli v podstavcích a uprostřed místnosti se objevil otvor naplněný vodou. Pevel se jím vydal první, následován Ketkou. ...:-)) pokračování příště :-)

Katerina jo, mimo jiné i Bělohorská :-)... Mno, a co se týče konce? To je asi ještě daleko. ( I když samozřejmě vím, jak to skončí, přece jen mě napadla jedna možnost)

Zelený klíč! Našli zelený klíč. To znamenalo, že někde v bludišti vodních kanálů, průlezů a bazénků jsou zamčené dveře se zelenou runou. Našel během dneška už pět klíčů. Dva červené, díky kterým si otevře cestu ven. Nechal si podle pravidel jen jeden, ten, který vysel na krápníku. Spadl snad desetkrát zpátky do vody, než pro něj vyšplhal. Pak pod mramorovým sloupkem objevil bílý klíč. Stuhu, která jej označovala zahlédl jen tak, tak. Když byl v Mramorové jeskyni ještě se naposledy rozhlédl, než se vydal pod hladinu k dalšímu průlezu. Uviděl bílou stuhu a s její pomocí vytáhl zpod červeně žilkovaného kvádru klíč. Měl štěstí, bílá znamenala maso z moře. Pokud k němu najde ty správné dveře, vrchní správce mořských darů mu dá něco z toho, co nalovili rybáři pro klášterní kuchyni. Dva modré klíče, otevírající dveře k zápisové knize již použil a má teď tím zajištěnou účast na dalších plaveckých soutěžích. Ale teď našli Zelený Klíč. To už bylo opravdu něco. Pravidla Vodního Labyrintu říkala, že kdo se první pokusí získat klíč, má na něj právo. Teprve až se vzdá, je-li jeho dosažení nad plavcovy síly, má šanci další. Jenže teď ten klíč zahlédli současně. Tehdy záleží na plavcích, zda budou o klíč soutěžit, nebo se rozdělí o cenu, kterou klíč představuje. Znamená to ovšem, že musí společně hledat dveře, které se při jeho použití otevřou. Se zájmem si prohlížel tu dívku, která jej dokázala sledovat skrz tunel. Byl pěkně dlouhý a nechutně spletitý. To že jím proplaval bylo více méně z ješitnosti. Plavala za ním a přece by se nevzdal, to prostě nešlo. Teď se dívali na klíč, visící na malé sošce boha moře. Socha stála na podstavci z leštěného kamene, jehož stěny se matně leskly v jinak tmavé jeskyni. Sluneční paprsky sem dopadaly jen úzkými průzory nad sochou. Nedalo se tam dosáhnout, stěny byly příliš příkré a vysoké na dva statné muže. ...bohužel víc toho teď nestihnu...... snad zítra... nebo v noci :-)..

No jak by to melo dopadnout, Pevel se utopi, stejne jako se utopili vsichni ostatni, Atlantidu prece nikdo neprezil, pokud vim :-)))

...jsem ani nečekal, že se mi ten příběh tak vyvine. Jak zase nějakou příběhu část napíšu, dám to sem.

Bezva počtení. Akorát teď z toho nebudu spát, Protože nevím jak to dopadne.

Skvělé, nikdy jsem nepochyboval, že jsi skrytý prozaik :o)