Noční můry o jazzu a strupy na hlavách

monology v haiku

...

04:25

I.

Asi už 5 minut spíš ve spacáku na zemi a teče Ti z úst slina,
kterou olizuješ, a ta Tě vzbudila.
Slyšíš hudbu. Zpěv.
Říkáš si, že to je fajn jazzík.

Pak si ale uvědomíš, že sis žádnou hudbu nepouštěl.
Ale ta hudba je docela dobrá, tak spi dál.
Jenže to znamená, že ty repráky musel někdo pustit.
A chceš se otočit na druhej bok,
aby ses podíval, zda tam někdo teda je.

Zjišťuješ, že jedinej pohyb, kterej můžeš udělat,
je olíznutí té sliny.
A tak to děláš. A rozklepeš se trochu.

Víš, že to je sen, tak se snažíš tu hudbu z toho snu dát pryč.
Přestává.
Fajn, můžeš spát.
Začíná. A rozklepeš se trochu.

Zase se snažíš a hudba přestává. Přestaneš na to myslet a zase začíná a už Tě to začíná srát.

Do tmy řekneš: "Ticho!" A hudba ustane.
Spíš.

...

04:30

II.

Hraje jazzová hudba,
ale chceš jít spát,
a tak jdeš vypnout repráky
a vidíš, že jsou vyplý

Tak je zapneš a hudba je víc nahlas. hmm.
Tak je vypneš ale jen se ztiší.
Nechceš tomu věřit a tak to zkusíš ještě jednou.
...a jen se zase trochu ztiší.

Máš na to teorii...
jsou to rádiové vlny, které rozezvučí ty repráky.
A je Ti to jedno a nějak tu hudbu přestáváš řešit.
Zajímá Tě spíš, kdo to vedle Tebe leží ve spacáku a spí.
Hejbe se (to).
Rozklepeš se trochu.
Chceš zoufale vědět, co to je.
Po chvíli se to dostává ze spacáku a hromady čistýho prádla.
Je tma, ale něco se odtamtud noří, to vidíš.
Nevidíš to celé, ale to, co vidíš Ti stačí. Víc vidět nechceš.
Ták počkat, tohle je sen. Bezmocně se na tu věc s oválným obličejem bez očí, bez nosu, bez úst bezpodíval.
Nelze říct ani slovo. Ani slovo "Ticho!"
Rozklepeš se trochu.

Ta hlava se mění v psí a pak zase v lidské.
Kňučíš.
Kňučíš a pomalu se to blíží k Tobě.

Kňučíš.

...

04:33

III.

Sedneš si k písmákovi a napíšeš asi tak půlku toho, co se Ti zdálo, protože ten zbytek se vypařuje a nestíháš to. Klimbáš únavou a asi to bude trochu i tím a trochu i důsledkem toho, že máš v sobě zbytky alkoholu, kterej si přestal pít před pětadvaceti hodinama. Z okna spící paneláky. Někdy se mihotaj. Víš, že musíš vstát v 8:00, protože si slíbil neslyšící kámošce, že jí doneseš na letiště triband mobila, kterýho Ti půjčila, když jsi tam byl Ty. Nechceš jít spát a přemejšlíš nad tím, jestli ty sny maj něco společnýho s těma divnejma strupama na hlavě a nebo s tím, že včera nějakej osmák zmlátil Tvýho malýho (čtrnáctiletýho) brášku, že byl v nemocnici na pozorování. Počkal si na něj před školou a napadnul ho, když to nečekal a měl na zádech tašku. Škrtil ho a má podlitiny na obličeji. A to udělal prý proto, že se při fotbale strkali a Tvůj bráška ho obehrál o míč. Je Ti blbě.

...

05:45

---