Hledej

Tak teď jsem pochopila, jak bereš písmáctví Ty... Jde Ti převážně o uchování myšlenky, forma už nebí podstatná, dokonce vidíš, že to někde drhne, ale neustoupíš, aby smysl zůstal nezměněn. Myslím, že forma by neměla být vedlejší, ale důležitou složkou básně, ač sdělení zůstane takové, jaké mělo být. Ale myslím, že to se poddá když budeš psát. Já třeba píšu hodně málo, protože mi s fornou zmizí obsah a opačně, pak mi přijde, že dílko není dobré. No nic, já jsem probděla celou noc a teď si půjdu na chvilku zdřímnout.

Tuhle "básničku" neber vůbec vážně. Forma je hodně důležitá a je to jeden z hlavních faktorů odlišujících prózu od poezie. Ale to hlavní co je odlišuje je asi účel. Myslím, že podstatou poezie je hledání krásy (jak v myšlenkách, tak ve formě), což u prózy tak úplně neplatí. Ta se dá využít k čemukoli. Jinak, pokud něco drhne, tak by to autor neměl nechat drhnout a hledat až najde, jak skloubit obsah a jeho vyjádření do absolutní shody. Podle toho se teprv pozná mistr. Když něco nechám drhnout, tak je to proto, že jsem nemehlo. Ale uvolněná forma je taky forma (stejně jako sevřená) a může být v některých případech tím nejlepším vyjádřením obsahu, předčícím nejvybroušenější zvukomalbu. Ale to je už od díla k dílu. Chtěl jsem tou blbinou vyjádřit to, že třeba rým sám o sobě báseň v pravým slova smyslu nevytvoří. To je pak jen "rýmovačka". Zrovna tak, když nakupím 6 metafor za sebou, tak to samo o sobě taky báseň nedělá. A dobrá myšlenka s ošizenou formou (uvolněný verš se nerovná ošizená forma) taky nestačí.

Hledání krásy - no a pak mi říkej, že nemáš inspiraci... Jako bylo řečeno ve filmu Americká krása - krása je všude kolem, je jí tolik, že ji ani nemůžu všechnu obsáhnout... ( není to přesná citace ).

Jojo, hledej!

jan(ek): Na kolikátým kilometru jseš Ty?