Zdvořilost se někdy nevyplácí

Vrací se pán pozdě odpoledne z práce. Autobus mu jede až za 15 minut, a tak se rozhodne zajít na čaj. Sedne si ke stolku a čeká na servírku.

Co si dáte, pane?

- Jeden čaj, prosím.

Ovocný nebo mátový?

- Ovocný.       (3 minuty)

S cukrem?

- Ne, bez.

Citron?                                                    

- Ne, děkuji.

A med, pane?

- Ne, ani med, slečno.

Servírka přináší čaj.     (8 minut)

A ještě něco k tomu?

- Děkuji, čaj bude stačit.

Opravdu nic víc, pane? Máme vynikající koláče.

- Ne, děkuji. Nemám hlad.

To je opravdu škoda. Tak vynikající koláče jinde nedělají.

- Věřím, slečno, ale opravdu jen ten čaj.

Zabalila bych vám je na cestu, určitě by vám později přišly k chuti.      (12 minut)

- Ne, děkuji, slečno. Má žena bude čekat s večeří.

No vidíte, dám vám i pro ženu.

Pán už je značně nervozní, ale nechce být nezdvořilý a odejít uprostřed hovoru.    (13 minut)                   

- Tak dobrá slečno, zabalte mi dva kousky.

Tvarohového, makového, ořechového nebo jablečného?

- Toho jablečného.

Servírka pečlivě balí koláč a pán netrpělivě poklepává prsty o stůl.   (14 minut)

Prosím, tady to je....dostanu 42 Kč.

Pán podává dvoustovku a nejradši by už odešel, ale servírka se nemůže dopočítat výdavku. (14 a půl minuty)

Konečně dostává nazpátek a se zdvořilým děkuji, nashledanou mizí za dveřmi.....(15 minut)...........Autobus právě odjíždí.