Jsi můj strach

Můj svět,

malej princ na černo žlutým koni,

Kdo seš…

ve třech větách se nechej nepoznat

a buď pořád svůj,

až mě pošleš samotnou

na předměstí nečího těla, který mě přitahuje

pod svůj velerybí krunýř.

Všechny city jsi zahrabal

v hromadě písku

velkobytí

a jsi hvězdou hvězdou hvězdou

na ranním nebi.

Jednou, až se nám z vajec vylíhnou

malinké nedokonalé perly,

řekneš, že jsem děvka

a já se za to přitulím ke kamnům

v rohu a

budu smutně koukat a smutnýma očima čekat,

jestli mi třeba nehodíš zase kousek

 uslintanýho

štěstí do misky s nápisem.

Pořád ještě věřím,

že kometa je děsně

bezpečnej dopravní prostředek

protože jednou s ní

odletím daleko od tebe,

abych ti mohla bejt

nablízku. /paradox/

Nebreč.