Májce

Nevím..., ale zase jsem si po dlouhé době připomněl, že vše je tak pomíjivé a nikdo a nic tu nebude věčně...a někdy se může stát, že nečekaně odejde... a to se stalo!

..jo..to bolí.. ..za ten výtrysk citu tichounký tip*

Vevet...jsi moc hodná...:)...dík!

bolest vždy jen na něco upozorňuje... třeba na to, že máš někoho rád jaký to je takhle psát? Já už si to vyzkoušel...:))

hezká vzpomínka....

už nepotkám tě v kopcích z vápence, když hvězdy nad trůbou procitnou... teď zůstal mi jen tichý pád slunce a nesmělý smích stal se ozvěnou Chci pro tebe černý zástup v bílý proměnit, ... ale jak, když to bolí? Zabolelo mě už při přečtení prologu.... moc smutné a krásně napsané... TIP

Dík!...Všem za světlo...

pokud se oprostím od prologu a budu se věnovat samotnému dílku, tak: některá slovní spojení jsou pěkná a i významovost je zachycující bez zbytečných "obezliček", ale forma kulhá, rytmus rozhodně nesedí, je tu snaha o určitou fragmentaci, která ale nemá dostatečné opodstatnění, neskrývá významy ani nepodporuje onen belhající se rytmus, konec konců ani rýmové dvojice nevyznívají tak, jak jim bylo určeno, to je můj názor, snad Ti k něčemu bude :o) k prologu: je mi to líto A_Š

Augustin_Šípek: Díky za kritiku! :) Přemýšlel jsem o tom a trochu to upravil... Ještě jednou dík! Jsem z toho pořád mimo...musel jsem o tom něco napsat... Je to hodně osobní a zbrklá báseň...bylo to napsané hodně spontánně..., ale zas je to upřímné a neumělé a za to jsem rád!

Hezká básnička. Asi si dokážu představit, jak se cítíš... Drž se...

Děvče: Díky...