LEKNÍNY

LEKNÍNY

Z bělostných kalichů vůní tě napojím,

řeklas, když přírodě stáli jsme v pokoji

pokorně vyzutí.

Tehdy jsem oněměl a hltal bez hnutí

tajemství leknínů,

neboť jsi chystala celou tu hostinu

do pasu oděná jen v mlžné cudnosti.

Stejně ses zrousala, tak chlad co do kostí

vtíral se bez ptaní,

vyhnal jsem od tebe milostným šeptáním

o vílách jezerních.

Tak když vstoupil do nás hřích,

já napil jsem se i z kalicha tvého.