Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJen tak...
19. 01. 2005
1
0
2021
Autor
Peeracek
Jen tak
směřuji do prázdna,
prázdna jako bílé propasti;
přede mnou všechno umírá,
ne nebojím se,
tělo zvykne si.
Zvykne si jako
srdce neutěšené
chodící po stráni,
tak jako slza
nevyřčená
stékající do dlaní.
Jen ty dlaně,
neklidem se klepou,
za slzu, za srdce,
za lásku slepou.
Slepou a naivní,
teď vidí,
jaká byla,
srdce se uklidní
a ze slz zbude
víla…
Karabekian
11. 02. 2005
To je dokonalé...
Hlavně lidi bez nosů a s druhým párem nohou!
to se povedlo:-)
*