Denisino ranní vstávání

Jelikož jsem z rodiny nejmladší a školu mám hned za nosem, je tudíž jasné, že vstávám jako poslední, a to v době, kdy mamka a sestra jsou již dávno pryč. Ranní rituál vstávání je pro mě nejtěžší pasáží celého dne. Při úsvitu slunce, zpěvu ptáčků a štěkání venčících se psů zjišťuji, že mému uchu lahodí ještě jeden líbezný tón, který urputně svým pípáním dává najevo, že je již čas probudit se z medvědího spánku (který je ještě umocněn včerejším alkoholovým dýchánkem s kámoškama :) a přichystat se na cestu do „všemi milované“ školy. Chvíli ještě vzdoruji, ale nakonec uplatním na budík, ukazující 7:30, právo silnějšího (budiž mu země lehká)…

Pro všechny případy mám na nočním stolku přichystané dvě sirky značky S*LO (neplacená reklama), jimiž hbitě podložím svá víčka, a s houpavou chůzí a mírným náklonem vpřed o 30° se dopravuji do poněkud rozbombardované kuchyně, hledajíce něco k snědku. Díky pudu sebezáchovy nalézám svůj oblíbený rohlík, který jím pouze tři týdny a díky němuž si udržuji trvale štíhlou linii. Počáteční nadšení však bere za své ve chvíli, když v něm nalézám hordy mravenců a jiného obtížného hmyzu neplatícího nájem. S tím se však smiřuji a říkám si: „Těch pár kalorií, vláknin a vitamínů navíc mě přece nezabije,“ a s chutí se pouštím do konzumace. Jde to těžko, ale za pomoci Ostravských vodáren a kanalizací si dopřávám i mírně oranžovou vodu s příchutí rzi (to je panečku šmak).

Po takto výtečné snídani se již v náklonu 20° přemísťuji do koupelny. V okně potkávám kamarádku z mládí, a tak se s ní dávám do rozhovoru. Dokonce má stejné problémy jako já a neustále si skáčeme do řeči, jenže po několika minutách si uvědomuji, že naše koupelna nikdy okna neměla. Sundávám si tedy sirky podpírající víčka a snažím se tu osobu v mém zorném poli zaostřit, ale co nezjišťuji! Vždyť to jsem přece já!

„Bože (Honzo), já dnes vypadám hrozně!“ Tento nepříznivý stav se však snažím pomocí moderních technologií (ocelový kartáček na zuby, gel na vlasy, holící strojek, make-up, šminky, body wonders atp.) zvrátit na svou stranu. Jakmile jsou všechny kosmetické úpravy úspěšně provedeny, vrhám se střelhbitě v náklonu 10° (bez houpavé chůze) do svého pokojíčku, abych si zkontrolovala aktovku (zdali tam mám všechny věci v pořádku - sešity a knížky, pouzdro se zastrouhanými pastelkami a propiskou, kalkulačku, mobilní telefon, walkman, taháky a v neposlední řadě také KPZ [krabička poslední záchrany pro nezasvěcené] v případě odhalení taháku:).

Nyní si stačí obléci pár základních svršků oblečení (černé tanga, minisukni a průsvitnou halenku), ať mají kluci také na co koukat, a můžu vyrazit na cestu. Ještě před opuštěním domova si ovšem vezmu modrou pilulku, abych mohla ve škole popichovat své sokyně… Do školy vyrážím naprosto uvolněná a smířená s osudem nově přicházejícího dne. Tímto končí můj každodenní rituál zvaný „vstávání“.