Kapitán Hnijící Noha

Onehdy toho jednoho dne se něco stalo. Něco velmi podivného. Jenže jsem to bohužel zapomněla, tak si budeme muset vystačit s něčím jiným. Takže onehdy toho jednoho jediného dne se kapitán Hnijící Noha probudil v hrozných bolestech. Jeho noha se totiž rozhodla hnít a slovutně u toho smrděla. Byl to tak strašný smrad, až z toho náš kapitán málem umřel. Ovšem, on to byl silný muž, a tak začal své smrdící-hnijící noze domlouvat. Prý proč tak páchne atd.. Noha se s ním však odmítala bavit. Jen dál nepředstavitelně pušila. Kapitán se stával být naprosto hrozně a opravdu velmi rozzlobená. Ta mrcha noha! Co si to o sobě, sakra, myslí? Smrdí a eště vodmlouvá! Tak si to teda představte: …Teď jsem zapomněla co…momentíček…ach ano, už to vím, kde jsme zkončili? Jo, no, mhm, jak ste si už jistě představili-kapitán vzal sekeru a s naprostou odhodladovaností, teda odhodlaností se s ní napřáhl proti té ohavné a velmi smrdící noze. Ta začala hrozně vřískat. Ten puch k tomu všemu ještě zesílil. Zničený kapitán se dal do usedlého pláče. No tak teda pak zas popad tu kytaru, teda sekeru a ťal do té nechutné, umíněné a velmi hnijící nohy. Ozval se příšerný skřek. Všechny ryby v moři z toho pochcípaly. Kapitán vztekle mlátil useknutou nohou, o to no, vy víte, co myslim, jo, přesně o to, teda o molo a zuřivě vřískal. Ta smrdící noha stále zela na svém právoplatném místě. Ten chudák si totiž, jako, usek tu špatnou nohu. No, takže tu správnou místo, aby ji vrátil na místo odkad ji usek, ale ten vůl ji zahodil do moře, aby se ty mrtvý ryby mohly nažrat. A tak náš kapitán sedí na tom- už mi zase vypadlo to slovo- molo- jo díky- no tak tam sedí na tom molo a čichá puch tej svojej nohy stále dokola dokud ho nepozře ta hnusná oliheň, co se tu furt potuluje a no, tohle to teda jako je konec.